Smysl a názvy některých písmen cyrilice a hlaholice

 

Ivan Tanev Ivanov

 

Stránky o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a víra ve statích, knihách a hudbě.

http://protobulgarians.com

 

Překlad Nikolaj Nikolov - http://www.nikolov.sou-stravovani.cz

převzato s laskavým souhlasem autora - 18. srpna 2013

 

 

Ještě před deseti věky mezi nejvzdělanějšími Bulhary té doby upozorňuje Černoryzec Chrabrý, že cyrilice(1) je utvářena dvojím způsobem, obsahuje zároveň znaky podobné řeckým a zároveň znaky neřecké: 38 , , V překladu: A utvořil pro ně 38 písmen, jedny po vzoru řeckých písmen další podle slovenské řeči, ale od počátku začíná řeckými. 24 : 14 : tj. z nich 24 jsou podobné řeckým písmenům a 14 náleží slovenskému jazyku.

 

Obr. 1 Vzhled a názvy hlaholských a cyrilských písmen.

 

 

Jak je známo z hlaholice, která předchází cyrilici, každé písmeno zde má svůj název. Z pravidla první písmeno názvu se shoduje s názvem písmena, ke kterému se vztahuje. Shodné názvy a shodné pravidlo je zachováno i v pozdější cyrilice. Většina názvů je jasná a pochopitelná, protože pochází z tzv. slovenského(2) jazyka, tj. nově utvořeného jazyka nově pokřtěných bulharských křesťanů Prabulharů a Praslovanů (viz. stať Nová hypotéza o obsahu termínu Slovene).

      Část z názvů (FRAT, ČRAV, FER, JAT, UK a další) jsou v tomto jazyce nesrozumitelné a je zřejmé, že s tímto jazykem nemají nic společného. Proti tomu bylo již uskutečněno několik pokusů o vysvětlení názvů pomocí tohoto jazyka, tyto pokusy jsou však natolik nepevné a nepřesvědčivé, že velmi málo pramenů si dá tu práci je citovat.

Na jedné straně, vzhled a původ neřeckých písmen v cyrilici je také nejasný, avšak stále více se prosazuje chápání, že alespoň některé z nich svou podobu převzala z určitých prabulharských runových znaků (písmen). Například několik hlaholských písmen a neřeckých cyrilských znaků se doslovně shoduje s určitými prabulharskými runovými znaky (ž, š, št, tvrdý a měkký znak) dokonce mají shodnou fonetickou hodnotu. Na straně druhé jsou názvy některých neřeckých cyrilských písmen přesvědčivě objasněny slovy z íránských jazyků, což hovoří o prabulharském původu jejich názvů.

Prvním důkazem o této vazbě je nedávné vyjádření prof. Petra Dobreva, podle kterého podoba cyrilského písmeno se podobá dvojité sekyře a její název ôðúòú nebo ôåðòú (frat, fert) označuje sekeru a pochází ze slova porat = sekera v mnoha íránských jazycích a tocharštině(3). Druhým důkazem je naše zkoumání významu a etymologie cyrilského názvu črav/červ u písmena Č (viz stať Smysl starobulharských slov červen a črav). Podle této studie má cyrilské písmeno Č podobu srpu a jeho pojmenování črav znamená srp a je íránského původu (alanský chsarf, sarf; osetinsky chsirf). Ze smyslu stejného slova čraven, známého také jako sarpen (červen starobulharsky a červenec nebo srpen u severních slovanských národů), také i název pevnosti Červen má podobu srpu utvořeného řekou Rusenský lom, kde je tato pevnost postavena. V textu níže uvedeném je učiněn pokus o etymologizaci ještě tří neslovenských názvů písmen z cyrilice.

            1. Forma a smysl prvního písmena hlaholice silně podnítila mnoho badatelů (Vasil Jončev, Azbukata ot Pliska, Kirilica i glagolicata, Sofia, 1997; Christo Tanev a další Azat na balgarite i nacionalnite simvoli, vyd. Heliopol, Sofia, 1997). Zvláště zajímavá a důležitá pro nás je podoba vyobrazená na velmi starém koberci z Ingušska (Obr. 3). Ingušsko hraničí a z části se shoduje s historickou oblastí Bersilie, zemí Bersilů Bulharů. Tam na tzv. Chazarské misi bratři Konstantin a Metoděj nalézají podměty pro dotvoření své hlaholice.

      Podoba prvního písmena sdružuje dávné symboly s mimořádnou důležitostí náboženskou a poznání světa dávných lidí, včetně Prabulharů Bersilů, Bolgů a Esegelů, kteří se v této oblasti formovali jako jeden národ. Symbolika prvního písmena obsahuje kříž, strom života, trikvester a člověka v modlitebné pozici. V tomto postavení člověka, převzaté z kříže výše uvedeného na pruhu se shoduje s podobou prvního písmena hlaholského písmena Azet.

        Je pravděpodobné, že sv. Konstantin-Cyril vložil právě tento smysl do prvního písmena jím utvářené abecedy: na počátku stojím Já, člověk modlící se k bohu. Tímto pravděpodobně chtěl Sv. Cyril Filosof potrhnout provázanost mezi náboženstvími starou pohanskou vírou a novým křesťanstvím, a že v základě jednoho i druhého stojí podřízenost obyčejného člověka před bohem (tj. před silami a zákony přírody a společnosti). Je pravděpodobné, že z toho pramení i charakteristické pro bulharštinu anatomické chápání kříže pruhu (waist - angl.), místa na kterém se nosí opasek a pás. Sňat z kříže (pruhu) viz nahoře, lidská postava zobrazuje znak kříže a také i hlaholské písmeno Azet(ve významu Já osobně).

 

 

Obr. 2 Starý koberec z obce Furtuog, Ingušsko [18], hraničící s historickou oblastí Bersilie. Celá kompozice je vycentrována kolem symbolu kříže (obr.1a), předkřesťanský znak Slunce a čtyř světových stran. Každý paprsek kříže je zakončen antickým symbolem stromu života (obr. 1b), vyobrazení jako tři listy, trikvester (božský trojúhelník). Do trojlistu je zapletena postava člověka v adorantní modlicí se poloze obr. 1v-1g. V dobách neolitu jsou ruce kresleny s rukama nahoru (obr. 1g). Sňat z kříže, postava člověka se shoduje s prvním hlaholským písmenem Azet (obr. 1d, 1e)!

 

       

            2. Pokusíme se nalézt spojitost mezi názvem písmene hlaholského písmena  a jemu odpovídající i cyrilské písmeno b a podoba cyrilského písmena b. Je známo, že v antice a středověku bylo velmi populární představovat jména důležitých osob a událostí jako nomogramy. Takové nomogramy měly úlohu, jakou dnes plní podpisové vzory. Nomogramy byly používány i ranými bulharskými panovníky. Jsou dochovány nomogramy tří nejranějších známých bulharských panovníků Bat Organa, Bat Kubrata a Bat Bajana, kde označení Bat je ve významu široce užívaného indo-íránského titulu pro panovníka a vládce (viz stať Panovnický titul BAT). V následující níže uvedené tabulce je ukázáno, jak je písmeno b jako nomogram utvořený seskupením tří jiných písmen: Ò a vysvětlení jejího názvu JAT jako doslovné přečtení slova, utvořeného těmito třemi písmeny.

Samotné představení jednoho znaku potvrzeného v povědomí mnoha lidí v případě písmena sestaveného z několika jiných podobných znaků není zvláštní problém a jistě má tento úkol mnoho řešení. Důležitější je nalézt nějaké spojení mezi výchozím znakem a jeho dodatky. Jinými slovy to znamená takové řešení úkolu, které dává nějaký smysl. Přesně takový je případ písmene b. V jakém smyslu jej představujeme?

      Na prvním místě ze tří podstatných částí výchozího písmene b (jat) nejsou náhodně vybrané znaky ale písmena podobná výchozímu, při tom ze stejné abecedy cyrilice - Ò z předešlého hlaholice - (písmeno Azet). Na druhém místě, zvuková hodnota tří základních písmen není svévolná a náhodná, ale je přesně a jasně cíleně vybrána.

      Písmena přečtená jedno po druhém, tři základní písmena Ò (J + A + T) vypisují samotný název výchozího písmena - ! Všechno toto dokazuje, že předložené rozložení není formální, náhodné a je jedno z mnoha možných, ale jedině možné a dávající smysl. Z toho je možné předpokládat, že sestavitel cyrilského písmena b, ve svém záměru nahradit odpovídající hlaholské písmeno  novým znakem prostě napsal již existující hlaholský název =JAT s novými znaky a na konci je spojil do jednoho nového symbolu písmene b.

Na tomto základě je možné činit několik závěrů:

      Na prvním místě zmíněné spojování cyrilského je možné, pouze pokud názvy písmen hlaholských znaků předcházeli cyrilici, což je již potvrzeným vědeckým faktem.

      Na druhém místě se má za to, že výslovnost zvuku vypsaného písmenem nebylo vždy shodné v době a různých oblastech raného Bulharska. Předpokládá se, že na počátku tento zvuk byl širokým E, později slitým EA. Na konci ve východním Bulharsku se zvuk přeměnil v JA, zatímco v západním Bulharsku a na některých jiných místech (Strandža, některé části pohoří Rodopy a dalších) se rozvoj zvuku zastavil do obyčejného E nebo širokého E.

      Faktem je, že již od samotného počátku utváření písmene b () v cyrilice začínající s (podle jakého pravidla jsou utvářeny všechny názvy písmen) ukazuje, že tato abeceda je utvářena člověkem, hovořícím dialektem východního Bulharska. Je pravděpodobné, že tento člověk pochází nebo žije v oblasti hlavních měst Pliska a Preslav.

Toto a ještě mnoho dalších důkazu(4) ukazuje, že cyrilice a první starobulharské texty jsou sestaveny ve východním Bulharsku v Preslavské knižní škole. Ve stejné době západní knižní škola umístěná v Devolu komitátním centru je vedená učedníkem Svatých bratří Klimentem(5), který se drží přísně litery hlaholice.

      Až po několika stoletích soupeření, Preslavská abeceda (cyrilice) nahrazuje hlaholici nejdříve ve východní části bulharského státu, potom i v západní.

        Za třetí prohlídneme název UK cyrilského písmena a jemu odpovídající hlaholským písmenům , které mají fonetickou hodnotu y/u. Předpokládá se, že uk může znamenat zápřah, jařmo. Podle mne, hlaholské písmeno Uk je tak nakresleno, že zobrazuje pohyb z vnějšku dovnitř.

       

Obr. 2 Znázornění spojování hlaholského písmena YK v pohybu zvnějšku dovnitř. Písmeno Yk je možné složit ze dvou částí, které se pohybují z výchozí polohy 1 přes středovou pozici až do konečného tvaru, který se shoduje s konečnou podobou písmena Yk. Ne náhodně soudobé bulharské sloveso ukam (nadávám), obsahující shodný základ Yk/uk vyjadřuje zmiňovanou podobu činnosti. Vypadá to, že hlaholice nebyla určena pouze pro mnichy (v černé sutaně), ale pro široké využití obyčejnými lidmi a tzv. bílými nebo běžnými laiky.

 

        Název písmena Yk/Uk má spojitost s některými podobnými prabulharskými tituly a termíny. Vnitřní oblast v okolí města Pliska a podél horního toku řeky Kamčija se jmenují Čika (v dobách pochodu Konstantina V. Konpronima roku 768) a Ičera (ze 13. století). Samotná řeka Kamčija se také nazývala Ičera a dnes v této oblasti existuje obec Ičera. Společný sémantický základ uk, ič je obsažen i ve dvou široce známých prabulharských titulech uk boil a učirgu boil (Cvetelin Stepanov, Zasto velikite boili sa šest na broi?, Balgarski vekove, 2002, 4, str. 6-12).

      Ze zápisků Konstantina Porfirogeneta je známo, že IČIRGU BOIL znamená vnitřní boil. Má se za uznávané, že termíny Čika a Ičera označují vnitřní, oblast vnitřních pevností a tyto bylo pod správou ičirgu boila (V. Gjuzelev, Kavhani a ičirgu boili na balgarskoto chanstvo carstvo (7. 9. století), Plovdiv, 2007, str. 171-172, 177-180).

      Je zajímavé, že uvedený sémantický základ je možné nalézt i v jazyce Nachčů starý severokavkazský národ, se kterým žili Prabulhaři společně v průběhu 5. století na Kavkaze, před tím část z nich utvářila Dunajské Bulharsko.

      Skutečně v dnešním jazyce Nachčů (Čečenců a Ingušů), slovo Uk znamená uvnitř. Sémantický základ Uk je spojen i s jinými podobnými čečenskými slovy: JUKAE = vnitřní, ústřední, srdeční; ČU= střed, centrum, ČURA = vnitřní.

Blízkost čečenského ČURA (vnitřní) s prabulharským Ičera a Čika (vnitřní) je průkazná!! Dávní Nachčové také používali titul bojla, vojla, foneticky shodný se známým prabulharským titulem BOIL ve stejném významu vládce (P. Dobrev. Koi sme nie Balgarite?, vyd. Galik, Sofia, rok 2000). Toto všechno dokazuje, že mezi místním kavkazským obyvatelstvem a Prabulhary (kdy většina z nich je také místní sarmatské obyvatelstvo) probíhala silná výměna kulturních a řídících termínů a metod.

Na závěr výše uvedené důkazy, že některé neslovenské názvy hlaholských a cyrilských písmen mohou mít kořeny v jazyce Prabulharů.

 


Poznámky:

 

        (1) Lepší by bylo používat místo výrazu cyrilice(ke kterému přišla v době ruského cara Petra I., kdy Bulharsko bylo zapomenuto bohem i světem) preslavice nebo nejlépe balgarice. Tato abeceda byla utvořena v Preslavi a vyjadřuje jak řeckou tak i prabulharskou písemnou tradici bulharského jazyka, tak i politiky nové křesťanské bulharské říše.

(* ad 1/ V čase státní návštěvy cara Petra I. ve Francii se chtěli hostitelé pochlubit významnou památkou. V katedrále v Remeši ukázali carovi Petru Velikému svatou knihu na kterou do té doby přísahali všichni francouzští králové v okamžicích své korunovace. K velikému údivu všech přítomných začal car Petr ze svaté knihy číst text, napsaný písmem, který byl všem ostatním neznámý. Jednalo se o rukopis původem ze Sázavského kláštera psaný v hlaholici. Samotný Sázavský klášter byl založen císařem Karlem IV. k uchování památky slovanského písma

ad 2/ V dobách panování cara Petra I. probíhal zápas Ruska a Švédska o přístup k Baltickému moři. Kdyby nebylo této okolnosti a car Petr I. byl pozván na státní návštěvu do Švédska jistě by mu ukázali Kodex argentus a připomněli, že jeho původní majitelé Gótové pocházeli z Krymu, který v časech cara Petra byl pod nadvládou Turků. Nedá se tedy vyloučit možnost zavedení latinky na celé Rusi, ani zavedení nějaké podoby ugrofinského jazyka, kterým hovořila většina obyvatel zejména v okolí nově budovaného Petrohradu. V každém případě, protože tato okolnost nenastala, car Petr I zavedl po své osobní zkušenosti z Francie pro všechny na Rusi jednotné písmo a nový jazyk, který byl většinovému neslovanskému obyvatelstvu na Rusi jazykem cizím pozn. překladatele)

         Žádný sv. Cyril Filosof ani tak Sv. Kliment z Devolu, chybně nazývaný Ochridský k tomuto čistě bulharskému výtvoru nemají žádný vztah. Ne náhodou ještě v letech 1331-1371 car Ivan Alexander v dopise benátskému dóžeti Andrea Dandolovi, nazývá její neřecká písmena za perská, tj. bersilská nebo také preslavská.

        Následují výňatky z dopisu:

        Úřední dopis cara Ivana Alexandra, napsaného v Nikopolu 4. října roku 1352 v bulharštině benátskému dóžeti Andrea Dandolovi. Publikováno (P. V. Gjuzelev, Christomanija po istorija na Balgaria, díl 2, vyd. Nauka i izkustvo, Sofia, 1978, str. 255-256) v překladu V. Gjuzeleva ze Codice Trevisaneo, f. 447 - Archivio di Stato, Venezia. Jsou uchovány čtyři pozdní přepisy. Následuje text dopisu, který má podobu oficiálního obchodní smlouvy mezi Bulharskem (nazývaným Zagora) a Benátským státem. Dopis je zakončen podpisem Ivana Alexandra, cara všech Bulharů a Řeků, jeho podpis je doplněn slovy: Výše rumělkou napsaná písmena označují Ivana Alexandra, z boží milosti Bulharského cara nebo také Zagory, písmeny, která jsou zčásti řecká, zčásti bulharská nebo perská. Větší strana dokumentu nese nápis: Obsah malými bulharskými nebo perskými písmeny z části řeckými, z části bulharskými, myslím, že označují: Do rukou pana Andrea Dandola, dóžete Benátského.

Dva z přepisů tohoto dokumentu jsou registrovány v Benátské knihovně muzea Korer. V jednom z registrů je napsáno: Číslo 272, str. 447, 4. října roku 1352. V Nikopoli. Ivan Alexander, z boží milosti car Zagory, Bulharů a Řeků pro Andrea Dandolo. Car se podepsal písmeny zčásti řeckými, zčásti bulharskými nebo perskými. (V. Gjuzelev, Srednovekovna Balgarija v svetlinata na novi izvori, Vyd. Narodná proseta, Sofia, 1981, str. 181).

 

        (2) Označení slovenský jazyk vychází pravděpodobně od výrazu slovo, použitého ve smyslu evangelického vyjádření na počátku bylo slovo, tj. slovo boží. Slovenský, slovené je starobulharským neologismem, utvořeným pro označení nově pokřtěných bulharským pohanů, protože výraz křesťan označoval nepřítele, Římana, Byzantince. Postupně se tento termín přeměnil v etnické značení některých národů, rozmístěných v oblastech, kde působili Sv. Cyril a Metoděj (Slovenský, Slovinský, Slavonský).

Na základě tohoto termínu v dobách 16. a 17. století je přijat nový termín Slované, stavící základy nacionalismu některých rodících se východoevropských národů zejména Velkorusů, Srbů, Čechů. Tento na počátku přirozený slovanský nacionalismus (se později proměnil v šovinismus) mající za cíl prezentovat uvedené národy jako dávné a veliké a termín Slovane jako vlastní název množství národů, známých od antiky jako Antové, Vededové nebo Sklavové (popřípadě Severové). K tomu také slouží přisvojování velká části kultury raných Skyto-Sarmatských národů včetně Prabulharů, Chazarů a Avarů.

Velmi vhodným nástrojem je také způsob prezentovat Prabulhary jako málopočetné s hunským nebo turkitským původem, což umožňuje jim odebrat jejich státotvornou úlohu a indoevropskou kulturu. Ve vztahu k Bulharsku měl tento šovinismus vždy negativní úlohu budující představu o Bulharech jako národa neforemného bez vlastní kultury. Zejména tento velkoruský a velkosrbský šovinismus a neochota převzít Cařihrad, vysvětluje dvojtvářnost Carského Ruska vůči Bulharsku. V rámci Bulharska, hlavní úlohu tohoto antibulharského šovinismu sehrál ministr vzdělání v řadě bulharských vlád, Čech, Konstantin Jireček, jakož i proruští agenti Dimitar Blagoev a Georgi Dimitrov. Posledním výsledkem tohoto bratrského slovanského vlivu bylo odtržení Makedonie a budování makedonistické antibulharské doktríny.

 

        (3) Mezi jiným, z íránského PORAT (sekera) je turkitské balti (baltie), které také znamená sekeru. S asimilací velkého počtu Východoíránců a Tocharů, si Turkité osvojili a i velký počet jejich slov. Balti se mění v porát fonetickou transformací R-L, která je charakteristická pro mnoho íránských jazyků.

 

        (4) Pro starobulharský jazyk jsou charakteristické zvláštnosti (zvuky žd, št, jak), které jsou typické pro soudobý východobulharský dialekt ne tak pro západobulharský dialekt, kterým se hovoří ve Vardarské Makedonii. Znamená to, že starobulharský jazyk byl utvořen dle dialektu v oblasti Plisky Preslavi, ne v oblasti Soluně. Protože některé knihy napsané Cyrilem a Metodějem byli zničeny, zůstává jejich jazyk neznámý. Nejpravděpodobněji byl blízký nebo shodný se starou bulharštinou, tj. s jazykem obyvatelstva z oblasti Plisky-Preslavi, centra největšího a mocného státu východní Evropy, jejíž pokřtění bylo hlavním politickým cílem Byzance.

Těžké je věřit tvrzením (byť akademickým, přestože pocházejí z nejvyšších míst z Moskvy a Prahy), že Cyril a Metoděj nepoužili jazyk dané země a napsali své knihy v dialektu neznámých sedláků bez jakéhokoliv politického významu v několika obcích na okraji Soluně, Seresu a Kukuše. V mnohadílných Bulharských dějinách ve 2. díle se píše, že v jedné chvíli se bratři Cyril a Metoděj vzdálili z Konstantinopole a usídlili se v klášteře na maloasijském pohoří Olympu.

        Je známo, že do oblasti tohoto kláštera bylo přesídleno 200 000 Protoslovanů, kteří před tím museli odejít z východního Bulharska. Tam bratři psali knihy, jak je psáno v citovaném díle Dějiny Bulharska v bulharském jazyce. Toto se událo několik let před vysláním na Velkomoravskou mysy. Je přirozené myslet si, že psaní knih bylo v bulharštině přesněji starobulharštině tj. v jazyce maximálně blízkém dialektu z okolí Preslavi, nikoli dialektům z obcí v okolí Sjaru, Kukuše a Soluně. Celé postavení otázky, že starobulharština byla utvářena ne v jazyce významného centra Bulharska, ale v jazyce několika soluňských obcí je tendenční a má za cíl vykrást bulharské historické dědictví.

        Jak známo francouzština je založena na dialektu z okolí Paříže, angličtina z okolí Londýna, ruština okolí Moskvy atd. Starobulharský jazyk odpovídá dialektu z okolí Plisky-Preslavi a ne dialektu z okolí Soluně. Tímto způsobem uložená mina v bulharských dějinách by možná se zpožděním mohla explodovat. Například po roce 1945 a ještě do nedávna, zanevřeli ve Skopii na svátek 24. května jako svátek bugarský, svátek bugarských světců byl obnoven až roku 2007, kdy se jim opět zalíbil a poplivaní bugarští svatí Cyril a Metoděj byli prohlášeni za světce makedonské. Dnes již je běžné, že na 24. května přijímá papež v Římě je jednu delegaci, ale delegace dvě - bulharskou a makedonskou. Zítra nás mohou vyhnat za vrata - co máte právě vy (myšleno Bulhaři) společného se Soluňskými dvěma bratry. Jak se říká  - hloupější se raději vzdálí. (* Svátek Sv. Cyrila a Metoděje ustavil v roce 1863 ve své olomoucké diecézi arcibiskup Bedřich Fürstenberg, jako protiváhu k oslavám svátku Jana Husa. Je tedy s podivem, jak mohou zástupci katolické církve být v čele oslav 1150 let Sv. Metoděje na Velké Moravě, jehož hrob nechali zapomenout a památku jeho pošlapat. pozn překladatele)  

        Nijak není jasné, na jakém základě je tento Kliment nazýván Ochridským, když v samotném městě Ochrid žil pouze ve svém posledním roce života. Jeho život a dílo jsou spojeny s městem Devol (dnešní obec s názvem Zvezda v Jižní Albánii), právě tam byla památná západobulharská (knižní) škola (universita). Spravedlivé je označovat Klimenta Devolským, a také hovořit o Devolské škole, protože to odpovídá historické pravdě. Pokřivení této pravdy s vymyšlenými termíny Kliment Ochridský a Ochridská škola (která zde vlastně neexistovala) zakládá kameny soudového makedonismu, který byl ustaven některými kruhy v Srbsku, Rusku a Čechách s cílem zapírání a zcizování historických a kulturních úspěchů Bulharů.

Pro řešení otázky, kdo sestavil tzv. cyrilská písmena existuje pouze jediný pramen, tzv. Kratko žitie na Kliment Ochridski, sestavené v první polovině 13. století Ochridským archiepiskopem (arcibiskupem) Dimitriem Chomatianem, který s velkou pravděpodobností využil starší písemné prameny, dnes již ztracené. Tam (hlava 14.) je o Klimentovi Ochridském (z města Devolu) napsáno: Vymyslel i další podobu písmen pro větší zřejmost než ty, které vynalezl moudrý Cyril. Těmito napsal celé, bohem vnuknuté Pisanie, pochvalná slova, žití svatých mučedníků a podobné posvátné písně, kterými pilně učil schopnější ze svých učedníků a ty kteří si to zasloužili, vyzdvihl do kněžského stavu.

        Výše uvedení tvrzení není potvrzeno jinými prameny, což může i znamenat chybnou interpretaci. Proti tomu existuje velký počet pramenů, které hovoří zcela odlišně a chronologicky velmi přesně. Například v řadě staroruských textů (Vasil Zlatarsky, Spisanie na BAN, kn. 1, 1911) je sdělováno, že 29-30 let po pokřtění bulharského národa pro uskutečněna velmi důležitá událost nazývaná přeložení knih. Pokud se za základ bulharského pokřtění přijme rok 864, znamená to, že k přeložení knih došlo v roce 894. To je v souladu s další důležitou událostí z dějin Prvního bulharského státu známého Preslavského (v podstatě Pliskovského) církevního shromáždění.

        Starobulharské slovo knigi označuje ne jenom knihy ale také písmena bukvi, znaci. Na tomto základě již v roce 1931 velký ruský slavista Grigorij Ilinský (Kde, kogda, kem i s kakoju celju glagolica byla zamenena kirilicej? časopis Byzantino-slavica, kn. 1/1931, str. 79-88), předkládá teorii, že preloženie knig neznamenalo překlad svatého písma z řečtiny do starobulharštiny, jak uvažují mnozí, pouze znamená záměnu písmen hlaholských za cyrilské. Podle něj je tzv. cyrilice utvořena na základě potřeb Preslavského shromáždění místním preslavským presviterem, později episkopem, Konstantinem.

        Grigorij Ilinský uzavírá: Hlaholice byla zaměněna tak zvanou cyrilicí na Preslavském sněmu roku 893 presviterem Konstantinem na základě návrhu knížete Simeona, který se snažil prostřednictvím jednoduššího a lépe pochopitelného písma ulehčit a urychlit slovanizaci (!!?) bulharské církve a státu.

        Někteří bulharští historikové (prof. Iv. Dujčev) přijali, že hlaholice byla skutečně zaměněna cyrilicí na Preslavském sněmu, nebyla však utvořena místními preslavskými gramatiky, nýbrž těmi na druhém konci státu (ve městě Devolu) Klimentem. Archeologické nálezy ukazují, že nejranější a mnohočetné nápisy v cyrilici jsou nacházeny v severozápadním Bulharsku, a nejpozdější nápisy v hlaholici se nacházejí v tehdejším jihozápadním Bulharsku (dnešní Makedonii). To podporuje teorii Grigorie Ilinského, není pouze v souladu s předpokladem, že autorem cyrilice je devolský vzdělanec Kliment. Dodatečná svědectví hovoří, že Kliment nepodpořil záměnu písmen a upadl do izolace až do konce svého života ze strany centrální vlády v Preslavi.