Pohoří Belurtag, chemický prvek berylium a dávní Bulhaři

 

Ivan Tanev Ivanov 

 

Jiné stati:    http://protobulgarians.com

Stránka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě.

 

Přeložil: N. Nikolov,  2007-11-13

 

 

Nejnovější historické údaje o původu dávných Bulharů podporují východně-íránská, pamírská hypotéza (1-6).  Ve vztahu, ke smyslu a původu etnonymu Bulhaři již bylo shromážděno velké množství faktů a důkazů, které svědčí o tom, že je spojeno s největším a historicky důležitým městem této oblasti městem Balch a označuje jednoznačně vysocí, bílí lidé(7). V přeneseném slova smyslu označuje svobodní lidé s vlastním státem, v protikladu s tzv. Černými Bulhary, což znamená nesamostatní, podřízení Bulhaři (7). Cílem této stati je dané údaje doplnit a dále podpořit analýzou dvou toponymních názvů pohoří této oblasti,  Mustag a Belurtag, které byli v minulosti hojně používány a dnes jsou již do značné míry zapomenuty a neznámy.  

       

V hypotézách 19. stol. se přijalo, že oblast pohoří Mustag a Belurtag, nacházející se v oblasti starobylé Baktrie, je vlastí takzvaných árijských, nebo v souladu se současnou terminologií, indoevropských národů (7). Dnes se přijímá fakt, že indoevropské národy se poprvé formují v oblasti dnešní jihovýchodní a střední Evropy a část z nich tzv. árijci posléze migrují do oblasti zmíněných pohoří Mustag a Belurtag. Ještě později se z těchto árijců tvoří dvě větve blízkých národů Íránci a Indoariové. Jaká jsou zmíněná pohoří Mustag a Belurtag a jakou mají roli v ranné historii Bulharů?

 

Přípona tag u těchto toponym pochází od pozdějších osídlenců této oblasti Turků a označuje pohoří. Název Mustag nebo pohoří Mus vzniká z původního názvu Imeus, Imeos, nebo Imeon, tím je dnešní pohoří Pamír. Někdejší název pohoří Pamír, Imeon, v menší míře Imeus, je široce znám u bulharských čtenářů, a to díky pracím vědeckého pracovníka Petra Dobreva. Toponymum Belurtag je však široké bulharské čtenářské veřejnosti neznámé, což znesnadňuje vysvětlení některých faktů spojených s bulharským etnonymem a historií.

 

Název Belurtag (Bolor-tag) neboli pohoří Belur (Bolor) má také dávný původ, starší než u nově příchozích Turků do této oblasti. V geografické encyklopedii je pohoří Belur (Bolor) popisováno jako vysoké plato v centrální Asii, prostírající se na sever od pohoří Hindúkuš až k pohoří Ťan šan. Nachází se hlavně v Tádžikistánu a západní Číně. Takto definované pohoří Belur se v podstatě shoduje se současným pohořím Pamír. Jiné určení tohoto pohoří hlásí: Na sever v bodě, ve kterém se scházejí dvě velká pohoří Hindúkuš a Karákoram, začíná třetí vysoké pohoří, které rozděluje ruský a čínský Turkestán. Je to pohoří nazývané jeho starodávným jménem Bolor Tagh nebo také pohoří Bolor. Podle tohoto druhého určení, Belurtag nebo Bolortag se opět shoduje s Pamírem.

 

Původní názvy Mustag a Belurtag (Bolortag) v podstatě odpovídají jedné a též oblasti v centrální Asii, vysokohorskému platu Pamír, kde se nachází vlast dávných Bulharů. V některých zdrojích, Mustag odpovídá severní části, zatímco Belurtag jižní části pohoří Pamír.

Názvy typu Belur, Belar a jim podobné se často objevují ve starém i soudobém bulharském jazyce. V bulharském jazyce název belur znamená bílý, bělavý. Jsou známa osobní jména typu: Beluš, Beluško, Belut, Belota, Beluch, Belun, Belunka, Belas (bělavý), všechna podobná jména od slova bílý(9.). V obcích a městech se stále ještě objevují staré rody nazývané Belury, Beleta, protože jejich zakladatelem byl Beljo, Belčo nebo člověk s podobným jménem. Je také známá odrůda slív nazývaná Belurka jejichž plody jsou bledě zelené a při dozrání jsou mléčně bílé. Existuje i druh trávy - belur (balur), která má bílou nebo bělavou barvu (10.). Staré jméno města Balevo (východní Srbsko) bylo původně Belaura, což je blízké názvu Belaur Belur. Středověký bulharský šlechtic ze 14. století nosil jméno Belaur.

 

Z jiného pohledu je význam názvu bulharského etnonymu blízký  významu slova Belur bílý, světlý. Jak je zřejmé z předešlého výkladu, je pravlastí dávných Bulharů pohoří známé svým názvem Imeon, ale také pod názvem Belur, Bolor!! Všechna tato fakta nás vedou k potřebě vyhledat nějakou hlubší historickou vazbu mezi etnonymem Bulhaři a jedním z názvů jejich dávné vlasti pohoří Belur (Belar, Bolor).

V mnoha historických dokumentech jsou dávní Bulhaři známí pod názvem Belar, Belur atd. Jedno z velkých měst ve Volžském Bulharsku se jmenovalo Biljar. Obecněji byl stát volžských Bulharů nazýván Belar a samotní Bulhaři z Volžského Bulharska jsou známi jako Belari, Bulari nebo Bailari, což je vidět v následujících svědectvích. Vědec a historik Jakub bin Hoguman al-Bulgari, žijící v 6. století napsal knihu Dějiny Bulharů. Tato kniha se nám nezachovala, ale je zmiňována v cestopisech cestovatele Abu-Chamid Al-Farnatiho, který navštívil Volžské Bulharsko v letech 1135-1136 a píše, že jejich vědci se nazývají balar, proto se jejich země nazývá Balar, v arabizované formě Bulgar. Toto jsem vyčetl v knize Historie Bulharů, přepisované bulharským kádiem, který byl učedníkem Abu-el-Masali Džubejní (Cestopis M.,1971, str. 31). Abu Muhamed al Džuvejni (v letech 1028-1085) byl známým íránským bohoslovcem z Nišapuru. Podobně Al-Garnati (7.stol.) píše, že v zemi Belar (Volžském Bulharsku) nežijí Turci, ale v okolí města Saksin (Itil, délta Volhy) žijí nomádští Turci. Podle zpráv Ibn-Fadlana (10. stol) se dozvídáme, že Bulhaři z rodu buljar-belar brali do zajetí turecké ženy. Například dcera panovníka Oguzů, kteří žili ve stepi na hranici Volžského Bulharska, se stala zajatcem panovníka rodu Biljar Almuš.

 

V oblasti Zeravšan východní Írán v oblastech Tabríz a Oktamberdi dnes žijí potomci starodávných Mídijců (Mujteni, Mitáni), kteří se dělí na na dva základní rody Bailari (Belari) a Partové. Známý historik z Baškortostanu Salavat Galljamov dokládá, že dávný rod Buljar (Belar, Biljar- volžští Bulhaři) pochází z těchto Mitánu-Mujtenů (11.). O původu rodových názvů Bailar a Parš svědčí historická pojednání Mitanů, zapsaná Tolstým (12.). V minulosti byl mítánský národ rozbit vojsky cizího státu. Pravděpodobně se jedná o události kolem roku 550 př. n. l., kdy Peršané ovládli Médii v době Kýra Velikého (r. 559-530 př.n.l.). Ovládnutí Mitáni podporovali jeden druhého, snažili se ovládnout vysoké státní posty, dokonce ovládnout panovnickou vládu. Tehdy jiné národy přesvědčili vládce, aby zničil všechny Mitány a on tak učinil. Protože však byli Mítáni dobrými rádci (ve válečných věcech a dalších), panovník je omilostnil a začal hledat, zda nezůstal některý z nich na živu. Nakonec nalezl pouze jednu těhotnou ženu, jejíž mrtvý manžel byl Mitan. Panovník ji přijal k sobě do paláce, kde porodila. Narodili se dva synové, jeden Bailar (Belar) a druhý Parš. Synové této ženy byli vychováni samotným panovníkem a jejich potomstvo vytvořilo rody Bailari (Belari) a Parsi. Rodový název Bailar (Belar) je blízké termínu Boil, který v ranném bulharském státě označuje vysokého státního činitele, vedoucího, poradce. Na jiném místě rodový název Parš (Part) připomíná etnonym Paršua, Peršané. Tato legenda svědčí pravděpodobně o podmíněném dělení Íránců na dvě větvě Parše (Party, Persi) a Belari (východoíránce, ze kterých jsou Protobulhaři).

 

Dunajští Bulhaři z ranného období se také kdysi nazývali Belari. Jedna široce známá maďarská legenda říká, že kníže Dulo z rodu Balar měl dvě dcery. Náčelník maďarského rodu Madjar se oženil s jednou z nich a druhou dceru si vzal Hunor. Tak se první dcera rodu Dulo s dětmi, které se narodily, stala matkou všech Maďarů a druhá dcera se stala matkou všech Hunů. Je důležité zdůraznit, že rod knížete Dula, tj. dunajských Bulharů, je nazván Belari, tak jsou označování i Volžští Bulhaři, což značí bílí nebo stříbrní lidé.

 

Výše uvedené fakta ukazují, že jméno BELARI je plně opodstatněné, bylo v minulosti etnickou variantou jména Bulharů. Anebo jejich prvotní jméno může být spojováno se jménem pohoří Pamír-BELUR (BOLOR), tj. oblasti jejich prvotní vlasti. Nejpravděpodobnější verze je ta, že se ovlivňují vzájemně. Možná, že název pohoří dal jméno národu tam žijícímu Belari nebo obráceně, etnické označení obyvatel se přeměnilo v označení pohoří. 

 

V bulharské historiografii je doloženo mnoho legend, které tvrdí, že označení Bulhaři pochází od Belar, Bulgar, Balgar, Bulger, Buljar, Biljar, Bolg, Volg, Bolk, Bog, Bogo. V dnešní době se tyto názvy spojují s variantami jména nějaké neznámé mýtické legendární osoby praotce prvních Bulharů. Vyjadřuje jakousi dalekou historickou událost, tyto legendy mohou osvětlit některé stránky z nejrannějších dějin Bulharů. Nicméně, legendy ukazují, že dávní Bulhaři neodvozovali svůj původ od nějakého totemového zvířete (například mongolského živočišného druhu bolgan, bulharsky bjalka). Z výše uvedených faktů je možné uvažovat o tom, že prvotní obraz bulharského jména Belar, Buljar, Biljar atp. možná nejsou mytickou osobností-etnonymem, s větší pravděpodobností je spojeno se jménem jejich historické pra vlasti pohořím Belur (Bolor).

 

Nedávno publikoval Ruslav Kostov (13.) údaje o hospodářské činnosti obyvatel starodávných oblastí nebo států Balchara, Bolor, Bulur, které se nacházely v historické vlasti dávných Bulharů v oblasti města Balch na Pamíru. Podle těchto údajů se obyvatelé usedlé bulharské skupiny v této oblasti shodují s oblastmi, ve kterých je rozšířené dobývání drahých minerálů jako například beryl, lazurit, turmalin, spinel, které jsou vyměňovány za zlato a stříbro. Drahé kameny dolované v této oblasti byly široce známé a využívané ve většině vládnoucích dynastií starověkého Egypta, Babylonu, Asýrie, Persie, Indie a Číny. Například lazurit byl posvátným minerálem národů Mezopotámie, starověkého Egypta, Indie a Číny. Hlavním zdrojem tohoto minerálu je Hindúkuš s jeho původním i dnešním nalezištěm Sar-e-Sangem (13.). Egyptský faraón Ramses III i asyrský vládce Ninos uskutečnili vojenské pochody na Pamír, aby ovládli oblasti těchto nalezišť, které byli známy ještě z dob vlády Sumerského vládce Enmerkara (14.).

 

V pohoří Badachšán, které je částí dnešního Pamíru (Belur), se dobýval ozdobný minerál spinel, v minulosti nerozlišitelný od rubínu, nazývaný balas (balas-rubín, bale-rubín). Název Badachšan se v mnoha zdrojích potkává s dávnými jmény Balacian, Balachšan, Balaksen, Balascija, Balakcija nebo Baldacija. To může být příklad, kdy se název daného minerálu přenáší z názvu pohoří, ve kterém se dobývá.

 

Jiným podobným příkladem může být také název dalšího široce dobývaného průzračného křišťálu dobývaného v této oblasti berylu, známého také jako horský kvarc. V dávných perských a arabských traktátech je minerál beryl označován názvem ballur, bilaur, akkadsky burallu, židovsky a pachlevi belur, belura, syrsky berula, berulo, brulo, bulro, etiopsky berel, chaldejsky birla, birula, arménsky biurey, buregh, gruzínsky byvrili, byvrioni, aramejsky billurin, koptsky beryllion, persky besedy a v Indii beruj. Od tohoto dávného názvu přes řecké βήρύλλος  latinské Berillus, Beryllus se dochází až k současnému názvu tohoto minerálu berylu. V osmansko-tureckém jazyce je znám výrobní název biljůr, biljuren (billür) průzračně křišťálové sklo, optické čočky a také binokl, dalekohled což je starší slovo bulharského jazyka (10.).

 

Je zjevné, že název minerálu beryl je mimořádně starý a je znám již u Akkadců a Chaldejců.  Ruslan Kostov připouští, že název má akkadský původ burallu (13.). Je tedy možné připustit nový fakt, že původní označení pohoří, odkud je především dobýván zní Belur. Název pohoří Belur je však totožný s názvem minerálu beryl.  Odtud můžeme přijmout i druhou hypotézu, že název minerálu beryl je spojen se starým jménem pohoří Pamír - Belur. V takovém případě mezi názvem pohoří Belur, národem obývajícím toto pohoří - Belari (Bulhaři) a minerálem beryl, dobývaném v tomto pohoří, je ustavena jednoznačná vazba. Protože je tento minerál znám pod daným názvem již Chaldejcům, znamená to, že název pohoří Belur, Bolor, což je v podstatě počáteční forma bulharského etnonymu, musí být podobně starý jako chaldejský stát.

 

S minerálem beryl je spojeno i odhalení jednoho z chemických prvků z Mendělejevovi periodické tabulky. Tím je berylium, odhalené francouzským chemikem Louisem Nicolas Vauquelinem roku 1798 při rozkladu minerálu berylu. Protože byl odhalen v minerálu berylu, je tento prvek nazván jménem tohoto minerálu. Využijeme-li výše popsanou historickou retrospekci, můžeme uzavřít, že chemický prvek berylium nese jméno podle pohoří Belur (Pamír) a národa Belami (Bulhaři). Prvek berylium je kov podobný hliníku, ale s mnohem cennějšími a unikátními vlastnostmi. Je mnohem lehčí a pevnější než hliník a odolnější teplu. Lehce se spojuje s jinými kovy a tím jim přidává cenné vlastnosti odolnost vůči korozi a neuvěřitelnou elastičnost. V současnosti je berylium nenahraditelné v letecké, raketové a kosmické technice v jaderných elektrárnách. Berylium se využívá ve výrobě slitin užívané v elektronice. Kov nosící jméno Bulharů je základním prvkem v mnoha moderních současných a budoucích technologiích.

 

V ranném středověku neslo několik knížectví v oblasti pohoří Pamír názvy typu Bolor, Bulor, Bulchor atp. Mnoho současných autorů (Georgi Bakalov, Petr Dobrev, Cvetelin Stepanov, Petr Golijski, Ruslan Kostov a další) spojují jména těchto knížectví s etnonymem Bulhaři a připouštějí, že z tohoto obyvatelstva později pocházejí skupiny, které dávají počátek Prabulharům. Na základě mnoha historických, jazykových, hospodářských a archeologických údajů je toto potvrzené. Autoři připouštějí, že ukázané názvy knížectví pocházejí od jména hlavního města oblasti města Balch a státu kolem něj Balchika, Bachlika, Balchara. Mnohem logičtější vyhlíží název těchto knížectví ve spojení se jménem masivu Belur (Bolor) v oblasti, ve které nebo dokonce na území kterých jsou tato knížectví registrována. Stejně tak z pohledu formování slov jsou názvy Bolor, Bulor, Bulchor blíže k názvu Belur než k názvu Balch. V takové případě je spojení těchto knížectví s Prabulhary ještě více přesvědčivé, protože toponymní název místního obyvatelstva Beluri je v souladu s nejstarším názvem Belari, evropských Prabulharů.    

 

Vzniká otázka, zda nestojí toponymum Balch v protikladu s názvem knížectví Bolor, Bulor, Bulchor, s názvem pohoří Belur, a proto etnonymem Belar. Ne zcela protože názvy Balch a Belur mají společný sémantický základ. V nedávno vydané knize (7) byly předloženy desítky argumentů, že toponymum Balch a základ (balg) našeho etnonymu nosí jednu a tutéž sémantiku bílý. Stejný sémantický základ je možno nalézt také u názvu pohoří Belur v oblasti, kde se nachází země Balch s centrem ve městě Balch. Záměna základu balg ze slova balgar se slovem bjal-bílý dostáváme belar což je nejstarší termín se kterým jsou Bulhaři spojováni.

 

Výše bylo popsáno, že legendární název Belar neodpovídá nějaké biblické osobnosti praotci nebo eponymu Bulharů, ale je jménem pohoří, ze kterého Bulhaři pocházejí. Stejně tak je možný jiný název Ziezi, o kterém latinský chronograf roku 354 říká: Ziezi ze kterého jsou Bulhaři je možná jiné mnohem známější toponymum této oblasti. Tímto druhým toponymem může být známý Sar-e-Sang, hlavní naleziště lazuritu v minulosti, které se nacházelo ve stejné oblasti na Pamíru (13). Podle Ruslana Kostova bylo toto naleziště známé v minulosti i druhým názvem podle místního sídliště Firgamu. Protože u místního obyvatelstva (Tadžiků) přechází počáteční zvuk b na f (porovnej tádžický název Bulharů Falgar) je možné, že dávný název tohoto sídliště byl Birgamu (s kořenem birg-, který s přechodem r-l dává bilg a balg). Přidáním koncovky ar (-or, -ur) k názvu naleziště (sídliště) s kořenem Bilg (Balg-) vychází etnonymum Bilgar (Balgar). To všechno velmi dobře zapadá do tvrzení chronografa, že Bulhaři pocházejí ze Ziezi, pokud Ziezi je polatinštěný název pohoří Sar-e-Sang.        

 

1.       Altheim F., Geschichte der Hunnen. ., 1959-1962, Bd. 1. S. 85

2.       . - . . . 1995

3.       . . . . 2005; . . . . . . 2001

4.       . (VII-IX .). . . 1999

5.       . .: , . . . . 2003

6.       . Tempora incognita . . ". "

7.       . . . . , 2005

8.       . . . . , . II. 1895, . VII -.

9.       . . . . 2004

10.   . , XIX XX . . , , , 1974

11.   . . . , , 1999

12.   , . ., , 1984, . 84-85

13.   . . - , 46, , , , 2003.

14.   . , , 2005, . 59