Epitet (název) hlavního boha u Prabulharů

 

Ivan Tanev Ivanov


Jiné stati:    http://protobulgarians.com

 

Stránka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě.


 

Přeložil: N. Nikolov,  30. 12. 2010

 

V nejranější etapě primitivního vyznání šamanství všechny lidské rody a národy věřily v množství duchů (duchové zesnulých příbuzných, duchové stromů, duchové skal, duchové vod a další). Postupně zobecněním a prohlubováním poznatků o lidech a přírodě lidé zformovali nové náboženské představy v podobě mocnějších a vzdálenějších sil určených za bohy. Z toho důvodu ty národy, kterým se podařilo přeplout období primitivního šamanství, sestavily ucelenou a završenou náboženskou představu více bohů ovládajících náš svět. Postupně s budováním sociální organizace jednotlivých národů vznikala i hierarchická představa jejich náboženského panteonu. Objeven byl hlavní bůh, druhořadí bohové a tak dále. Mimo to u obrazu každého jednotlivého boha, zvláště pak u hlavních bohů, je jim přidáváno množství vlastností a funkcí, s nimiž jsou později tito pojmenováváni s různými epitety.

Například rané sibiřsko-altajské národy (Hunové, pozdější Turkité, Mongolové a další) měly tři hlavní bohy (Ulgen, Umaj a Hormust) a množství druhořadých bohů: Ataga tengri (bůh zla), Hisara tengri (bůh majetku), Dajsun tengri (bůh války), Darchan Gudžir tengri (bůh kovářů) a další. U Mongolů jsou známí druhořadí bohové v podobě Monhe-tengri, Erhetu-tengri, Degere-tengri, Milijan-tengri a další. U těchto cizích a neznámých jmen slovo tengri znamená nebe, bůh.

Raní Indoáriové měli tři hlavní bohy (Bráhma, Višna, Šiva) a množství druhořadých (Indra, Mitra, Varuna a další). Epitety pro Višnu jsou Slunce (na počátku), Savitar (zachránce), Govinda (pastýř stád), Madhava (Výsost) a další. Šiva (blahostivý) je Madhadeva (madha-veliký, deva-bůh), Pašupati (paštu-zvíře, pati-hospodář), Šankara (šan-zdar, kara-čin/výkon) atd. Z planetárních bohů je Mars určen za Angaraka (vyzařující paprsky), Mangala (darovatel úspěchu), Kudža (zrozený ze země). Měsíc má základní pojmenování Čandra (uspokojení) a několik epitetů Soma (nektar nesmrtelnosti), Parvati (skládající se z několika částí) a další. Jupiter má základní jméno Angiras a nosí epitety Guru (učitel nebo boží kněz) a Brihaspati (vládnoucí vesmíru). Základní sankritské a védské pojmenování Slunce je Suria. Méně je známé a možná i nejstarším pojmenováním Slunce jako hlavního boha Indoíránců je Siavuš. V obraze boha Slunce (ipostase, avatara) jsou také další zjevení tří hlavních bohů Brahmi, Višni a Šivi a stejně tak i některých druhořadých. Je přijato, že Mitra je pojmenování pro vycházející slunce, Indra slunce v zenitu a Varuna pro zapadající slunce. Navíc je možné ve védském náboženství pohlížet na všechny planetární bohy jako podřízené boha Slunce.

      Hlavní židovský bůh raného období Jehova měl tři pseudonymy Já, Adonaj a Savaot  [Bonner, C. Studies in Magical Amulets Chiefly Graeco-Egyptian. London, 1950, p. 54].

Hlavní bůh dávných Řeků, Zeus, nosil epitety phegos dub, Zeus Aethiops paprsek světla, ohnivého vzhledu a také hromovládce, bořící oblaka, deštivý, dobrého větru, plodivý, fíky rodící atd.

Je známé pojmenování boha u Peršanů Huda, Hoda (Khuda, Khoda) v jazyce farsí to znamená sám se stvořil a představuje epitet boha s významem nejvyšší podstata, hospodář, vládce, bůh).

Dávní Íránci (včetně východních Íránců a jim příbuzným Skytům a Sarmatům) zpravidla uznávali Slunce jako jejich hlavního boha. V íránském světě existovalo několik názvů nebo epitetů tohoto boha, každý z názvů měl svůj smysl a vyjadřoval různé náboženské představy těchto národů. První z těchto názvů (v podstatě epitet) Slunce nosí smysl mír, pokoj: persky Mithr, avestijsky Mitra, hotanosaksky mitra, tocharsky mittar, mittarwe /DA-DT-b/. V epoše zoroastrismu užívaly některé národy pro Slunce jiný název (přesněji epitet), který znamenal moudrost, spravedlivost: středopersky Ormuzd, Hormuz, iškašimsky ormozd, remuz, v jazyce zenak ormozd. Třetí skupina názvů pro Slunce přichází z dávné indo-íránského slova suria blýskavý, světec: v jazyce hindu-urdu je to suraj, kalašsky suri, avestijsky hwar, chorvarsky yor, nuristansky su, osetinsky kxour, jazgulemsky khovor, sarikolsky a šugnansky kher. V reálném pohledu je označení Surya jediné dávné a originální pojmenování Slunce, u starých iránsko-arijských národů ještě z doby, kdy byly jediným etnikem. Všechny ostatní pozdější názvy (Mitra, Ormůzd, Huda) jsou v podstatě epitety a jiná pojmenování.

Skytové, východo-íránský národ, který se přesídlil na západ do stepí při Černém moři, uctíval sedm bohů, shodujících se s viditelnými pohyblivými nebeskými tělesy planetami. Herodot vypočítává jejich názvy pro hlavního skytského boha Slunce jmenuje Tabita. Pod stejným názvem, Tabiti blýskavý, světec, pojmenovávali Indoáriové své Slunce.

Podle četných svědectví také Prabulhaři jako íránský národ uctívali Slunce a považovali ho za hlavního ne však jediného boha.

O náboženství Prabulharů se ví v podstatě málo. Mimo jiné je to způsobeno tím, že naše představy o jejich náboženství jsou formovány protikladně. Na jedné straně se ví, že uznávali několik základních bohů Slunce, Měsíc a jiné pohyblivé nebeské planety. Je možné, že měli i jiné bohy, například boha Země, vod a další. Na druhé straně je na několika kamenných nápisech v řečtině zaznamenáno, že Prabulhaři hovoří o jednom jediném bohu (řecky Qeon), užívaje při tom výraz bůh to vidí. V nápise č. 14 se říká: Kdo hledá pravdu, bůh to vidí. Bulhaři učinili křesťanům (Římanům) mnoho dobrého, a křesťané na to zapomněli, ale bůh to vidí. V titulech panovníků Omurtaga a Malamera se přímo říká: o ek Qeon arcon - panovníci od boha. Jak tedy řešit tento protiklad?

V jednom dokumentu psaném v arabštině, který popisuje, jak některé národy v minulosti pojmenovávali svého hlavního boha, je uvedeno i pojmenování hlavního boha raných Bulharů. Autor tohoto rukopisu je známým kronikářem z východo-íránského města Balch, El-Balhi, který se narodil kolem roku 850, napsal následující svědectví: Je zajímavé, že všechny národy mají svůj název pro Stvořitele. Arabové ho nazývají Allah v jednotném čísle, ostatní bohy nazývají Illah; Peršané ho nazývají Hormus, Ized, Yazdan. V Zaratuštře je nazýván Hormuz, ale také jsem slyšel označení Khod-Eht a Khod-Boreht, což prostě znamená On Samojediný. Indové a národ Sind (dnešní Pákistán) ho nazývají Shita Vabit a Mahadeva veliký bůh. Turkitský národ ho nazývá Bir Tengri, což označuje Bůh jediný. Křesťané ze Syrie ho nazývají Laha Raba Kuadussa. Židé ho pojmenovávají v jejich jazyce Elohim Adonai nebo Ehie Asher Ehie. Elohim znamená v jejich jazyce bůh. Slyšel jsem Bulhary pojmenovávat svého boha jménem Edfu a když jsem se ptal, jak nazývají svůj idol, odpověděli mi Fa. Také jsem se ptal Koptů, jaké je jejich jméno pro Stvořitele. Odpověděli Ahad Shanak. [M. Tahir, Le livre de la creation de el-Balhi. Paris, 1899, v. IV, str. 56].

Mimo to poblíž pohoří Belur ve Ferganském údolí je dosud možné se setkat i se slovem FA kumir, idolem (tj. obrazem boha), začleněným do soudobého slovníku v perském jazyce Assadis. Všechna tato svědectví ukazují, že označený název Edfu bůh u dávných Bulharů je doložen hodnověrně, přestože zní poněkud poarabštěně.

V raně křesťanských kostelech v obci Basarab, Severní Dobrudža, bylo zanecháno po bulharských kněžích velké množství runových nápisů, jakož i nápisů v hlaholici a cyrilici. V jednom runovém nápise zachovaném na oltáři v kostele se nachází skupina run hôh, která byla přepsána transkripcí do podoby EFE. Dá se předpokládat, že označení EFE je obrat k prabulharskému bohu (P. Dobrev. Universum Protobulgaricum. New York, 1996), které se očividně přibližuje do podoby Edfu.

Ještě je jedno podobné prabulharské slovo (UVI), které také mělo božský smysl a význam, můžeme nalézt v panovnickém titulu z dob předkřesťanského Bulharska. Jde o titul CANASVHY" KANAΣYBIΓI (kanasjuvigi, kanasuvigi, kanasjubigi, kanasubigi), doložený pouze pro bulharské panovníky Omurtaga a Kalamita. (tj. léta mezi 814-836). Omurtag (v letech 814-831) se tituloval CANASVHY, od boha panovník země, ve které se narodil). Podle Simeonova [1981. : , VII X . - ,str. 2, 23-46] a dále C. Stěpanova [Tsvetelin Stepanov. The Bulgar title KANAΣYBIΓI: reconstructing the notions of divine kingship in Bulgaria, AD 822-836. Early Medieval Europe. Vol. 10 Issue 1 Page 1 March 2001] tento titul je sémanticky ekvivalentní paralelnímu řeckému označení "o ek Qeon arcwn" (znamenající od boha panovník).

Nejpravděpodobněji zní správné složení titulu v podobě KANAΣYBIΓI = KANAΣ +YBIΓI. V této formulaci má slovo KANAΣ význam panovník a v další následující křesťanské epoše se stává známým v podobě kníže. Základem slova YBIΓI/UVIGI je UVI/YBI (pravděpodobně bůh) a zakončení je alansko-bulharský sufix při tvorbě přídavných jmen. Tento sufix je mimořádně plodně užíván v soudobém osetinském jazyce a je možné jej nalézt u mnoha prabulharských slov (Kotrag, Kontrag, Elemag, krčag, belčug, Mundraga, Telerig) i v soudobých bulharských slovech. V tomto smyslu znamená označení doslovně panovník z boží moci nebo v soudobé řeči božský vládce nebo panovník, jehož moc pochází od boha, což je to samé, co vyjadřuje i paralelní řecká formule. Z výše uvedeného vychází, že slovo UVI/IVI se podobá původnímu EDFU a EFE, stejnému označení pro boha.

V bulharské historické literatuře jsou popisovány dějiny a kultura raných Bulharů. Zde bylo již dávno vysvětleno a doloženo tvrzení, že nejčastější podoba a nejcharakterističtější runový znak Prabulharů znak IYI je symbolem jejich nejvyššího boha, pravděpodobně boha Slunce. Nejznámějším důkazem o tom je bronzová roseta z města Pliska (viz. Obrázek č. 1). Rozeta je zasvěcena sedmi nebeským planetám a je na rubu zvýrazněna typickým prabulharským runovým symbolem IYI. Hlavní runový znak Y vyznačuje paprsky a runa odpovídá Slunci, hlavnímu bohu u Prabulharů. Nedaleko řeky bulharské Moravy (dnes území východního Srbska) byly nalezeny dvě kamenné desky s kresbami Slunce a Měsíce, u nichž je umístěn stejný prabulharský runový symbol IYI. Občas se v runových nápisech u Prabulharů nachází i podobné spojení IyvI.

 

 

 

Obrázek č. 1 Bronzová rozeta z Plisky. Na lícové straně (1) jsou v jednotlivých paprscích vyraženy runové znaky odpovídající vždy jedné planetě. Nejvýše je umístěn paprsek, jehož znak (SON- slunce) odpovídá Slunci. Na odvrácené straně je zvýrazněn runový znak prabulharského boha IYI. Na obou stranách jde o znázornění totožné.

 

S použitím fonetické podoby prabulharských runových znaků (viz stať Přečtený runový nápis z obce Murfatlar) je již možné číst jednotlivé znaky IYI a IYvI v podobě ivi, ive, uve, pokud připustíme, že u Prabulharů měla runa Y zvukový ekvivalent polohlasného zvuku V (tj. něco mezi U a V, takovýto zvuk existuje v jazyce osetinském (následník alanského jazyka) i v angličtině. P. Dobrev využívá fonetickou transkripci prabulharských-alanských-kasožských runových znaků a přečítá runovou podobu juj, což je podoba blízká námi přečteného (Y = "u" místo "v"). Toto čtení má podobu "ivi, eve, uve" a týká se prabulharského boha je to spřízněné s výše uvedenými názvy boha EFE, UVI a podporuje je.

      V závěru i přes čtyři uvedené příklady, ve kterých je uveden název boha u Prabulharů, jsou zde rozdílné a spolu nesouvisející podoby a zde nalezené názvy boha jsou foneticky velice blízké mezi sebou (IVI, EVE, EFE, UVI, EDFU, FA). Tyto mohou být chápány jako jeden stejný název, předávaný v poněkud pozměněné podobě z různorodých pramenů. To ukazuje, že Prabulhaři měli jedno jediné označení pro boha a tím i odpovídající představu o jediném nebo jednom ústředním bohu. Pokusíme se hledat sémantiku tohoto názvu.

1. V jazyce dávných Indoevropanů to znamená slovo * Dyēu bůh. Ze stejného vychází i staroněmecké *Tiwaz, starořecké Zeus a védské Dyaus, ve všech případech jde o označení bůh. U některých národů je podoba *Dyēu proměněna na Jove, Jov (staří latiníci), Yu (pamírské národy), Deva u raných Indoíránců. Z této zkrácené podoby vychází známý latinský název Jupiter, což znamená boží (Ju) otec (piter). Podobný název je užíván i védskými Indy - Dyaus Pita, což také znamená otec (piter, pita) bohů. Latinský název Jupiter je užíván pro jméno planety Jupiter (Jankůl, Anišar), ze kterého jsou utvářeny latinské názvy pro čtvrtý den v týdnu den Jupitera: Iovis Dies (lat.),Thursday (angl.) jeudi (fr.), jueves (špan.), giovedì (ital.) a další. Zkrácené názvy bohů u latiníků Jove, Jov a u Pamírců Yu jsou velice blízké prabulharskému EFE, IVI. U Židů yahu znamená bůh, v tomto případě Jehova.

Na podoba Edfu z arabského textu El-Balchi může být pravděpodobně nahlíženo jako na variantu praindoevropského *Dyēu bůh. Takto asi vysvětlovali Prabulhaři arabskému zapisovateli El-Balchi svůj název pro boha. Slovo *Dyēu   se vyslovuje dieeu (s dlouhým é) a z toho důvodu, že krajní u je fakticky polohlasné v (porovnej Deva, Iov), může znít podobně jako dievu. Přechod z fonetického dievu do Edfu je zcela přirozený. Přechod Deva Iov může být vysvětlen i zapojením přípony fa idol i pravděpodobného bo jako část z avarského bo-kolobar. Je možné předkládat i jiná dvě vysvětlení pro Edfu, ale s ohledem na velkou preciznost autora El-Balchi při zaznamenávání názvů pro bohy u různých národů, nejsou další vysvětlení pravděpodobná. A přeci pro úplnost názvu EDFU může být členěna (podle arabských pravidel) do podoby Fa, Efe, UVI, IYI. V arabštině je užíván určitý člen el, al (například El-Balchi), který se v určitých slovech přeměňuje například na ad-uachil, an-nachar, Er-Riad. Právě z těchto proměn může EDFU přecházet na ed-fa nebo ed-efe to jest bůh. Druhá možnost pro etymologii označení Edfu je její původ z raného indoíránského názvu deva bůh. Například: z ed-deva (bůh) proměnou ze zdvojeného d do jediného lze získat edeva edva edfa edfu.  

Další směr pro vysvětlení smyslu označení EFE, UVI, IYI můžeme hledat v dávném avestijském a sanskrtském (soudobém jazyce hindu) ve slovese iu spojuji. Toto sloveso se tvoří současným iuj (iuž) vazba, spojení, jednota (porovnej s bulharským avestismem "" svaz, svazek) yog, yoga vazba a yauz´-da (yaoz´da) vazba, svazek porovnej s bulharským avestismem uzda. Avestinské juž, zauž se tvoří přidáním sufixu -ez k základu slovesa iu a podle stejného avestijského ne slovanského pravidla, se tvoří mnoho bulharských slov. Porovnej: pršení déšť, jdu-chůze, snažení-snaha, stavění-stavba apod. V tomto smyslu může znamenat hlavní prabulharský náboženský symbol runový znak IYI sjednocení, vazba, svazek tj. má stejný smysl jako latinské religio=vazba, sjednocení. A skutečně víra v boha (náboženství) je jednotící silou, která spojuje množství lidí do jednoho celku, schopného chránit a zajistit majetek i svou kulturu. Runový znak IYI může být i etno-politickým symbolem vyjadřujícím nutnost záchrany národa pomocí sjednocení. Po Kubratovi je téma sjednocení nejdůležitější pro záchranu bulharského národa a možná to není náhodné, že po chazarském převratu je runový znak IYI umísťován na všech hranicích bulharského osídlení dolní Dunaj, na Volze i v údolí řeky Donu.

Jako třetí možnost vyjádření smyslu označení EFE, UBI, IYI může být nalezeno na jiném místě (viz. stať Základní symboly dávných Bulharů) v hypotéze, že prabulharský runový znak IYI mimo to, že symbolizuje nejvyššího boha, může také znamenat číselný symbol 7. Pokud vezmeme na vědomí, že tento znak zobrazuje číslovku 7 a dá se číst jako ivi, uvi, můžeme z něho odvozovat, že v některém jazyce blízkém prabulharskému má uvedené ivi, uvi spojení s názvem číslovky 7. Skutečně v jednom ze základních dnešních jazyků, kterým se hovoří v dnešní pravlasti Bulharů (pohoří Belur Pamír), pamírský jazyk paštu (národ má 15. mil. obyvatel) se číslice 7 vyslovuje stejným způsobem, jako UVE, přitom polohlasné U(v) UWE (viz. tabulka č. 1). Číslovka 7 pochází z proto-indoíránského *sapta-sedm, které se nachází v mnoha dávných i soudobých indo-íránských jazycích: sanskrit saptá, kudrština a farsí haft, darí aft, které je dosti rozšířené i u evropských jazyků (latinské septem, řecké εφτά eptá, německé sieben, anglické seven, francouzské sept).

 

Tabulka č. 1 číslovky v některých íránských a indických jazycích

 

Dari

Farsí

Hindi-urdu

Kurdsky

 

Paštu

 

1

Jak

Ek

Ek

Ek

Jao

2

Du

Do

Do

Dodu

Dva

3

Saj

Se

Tin

Sese

Dre

4

Čar

Čar

Čar

Čar

Salor

5

Pandž

Penč

Panč

Pendž

Pinza

6

Šaš

Šeš

Če

Šeš

Špag

7

Aft

Haft

Sat

Haft

Uwe

8

Ašt

Hašt

Ath

Chašt

Atu

9

Nu

No

Nao

Ne

Naha

10

Da

Da

Das

De

Las

 

Název Uve (uwe) sedm byl utvořen odstraněním úvodního a počátečního zvuku S a zakončením EM z výchozího proto-indoevropského *saptem sedm, což se projevuje u mnoha indoevropských jazyků. Základ slova apte se dále mění v souhláskách, což vyvíjí do pohody f, nebo polohlasného w tak docházíme až ke zmiňovanému základu UVE= sedm. Kromě jazyka paštu je podobná nebo blízká forma pro sedmičku skoro u všech ostatních pamírských jazyků viz tab. č. 2:

 

Tabulka č. 2 číslovky v pamírských jazycích 

 

Vaksky

Mundžansky

Idhasky 

Iškašimsky 

Sangličsky

Šugnansky 

 Rustansky

Jazgulemsky 

1

i: 

yu 

yu 

uk 

vak 

yi:w 

yi:w 

wu

2

bu 

lu 

loh 

di, 

do:u 

dhu 

dhaw 

dhow 

3

tru 

sherai 

shuroi 

ru, 

tra:i 

aráy 

aráy 

cu,y 

4

cybyr 

chfu:r  

chshi:r 

ci,fu,r 

safo:r 

cavó:r 

cavú,r 

cher 

5

pa:nzj 

pa:nja

panj 

pu,ndz 

panz 

pi:ndz 

pi:ndz 

penj 

6

shad

she 

uxsho 

xu,l 

 

xo:gh 

xu:,w 

xu 

7

yb 

avde 

avdo 

uvd 

haft 

wu:vd 

wu:vd 

uvd 

8

at 

ashkie 

ashcho 

ot 

ha:t 

waxt 

waxt 

uxt 

9

na:w 

nau 

nov 

naw 

 

no:w 

no:w 

nu 

10

dhas

dah

los

da

das

dhi:s

dhes

dhu,s

Kromě Prabulharů ještě řada dalších národů užívala epitetu sedmičky pro svého boha Slunce. Podobný název Slunce je možné nalézt u mnoha soudobých národů ze stejné oblasti pohoří Belur (Bolor, Pamír). To jsou názvy: jagnobsky aftoba, paštunsky aftaba, šugnansky oftob, hiljandsky eféb, jazgulemsky oftoba, sarikolsky oftab /VS-ETD/. Všechny tyto názvy obsahují v základě slova pro číslici sedm haft, hafta, afga (viz. Tabulku č. 1) i -aba, oba je známým sanskritským sufixem (u Prabulharů viz. Pliskova, Veregava, u současných Bulharů srovnej slovo tíha->teglo-tegoba). 

Jiný podobný příklad můžeme nalézt u současných Židů, kteří také uctívají číslici 7 jako božskou číslici. Židé nazývají svého boha Elochim, ten je znám také v podobě Savaot. Epitet Savaota byl později převzat i křesťanským náboženstvím. Jméno židovského boha Savaota a posledního sedmého dne zasvěceného božího dne je židovská neděle sabbat, toto slovo je podobné židovskému slovu šavuot, což znamená týdny. Šavuot vzniká z židovského slova šavua (týden jed. číslo) z toho vychází slovo švuaim (dva týdny podvojnost). Přesně sedm neděl (týdnů) po hlavním židovském svátku Pesah se slaví druhý velký židovský svátek Šavuot. Název tohoto svátku znamená sedm týdnů a odpovídá křesťanskému svátku Pětidesátků. Šavuot je žňovým svátkem, předávání Tory a počátek svatební sezóny.

Na základě toho vyznání sedmi bohům je založena i šestistupňová soustava znalostního hodnocení bulharských žáků ve školách. V podstatě není šestistupňová, ale sedmistupňová. Začíná 1 (špatný), 2 (slabý) atd. dosahuje 6. stupně (výborný), poslední stupeň je vyhrazen pouze pro poznání, které je možné charakterizovat jako božské. Rozumí se, že tyto jsou výsledky nedosažitelné, pokud nebudeme brát v potaz historický rok 1948. V minulosti bývali učitelé, kteří tvrdili, že nejlepší žáci dosahují 5. stupně, sobě určovali 6. stupeň a pán Bůh je hodnocen 7.

Na základě výše uvedených údajů je možné přijmout tvrzení, že hlavní prabulharský náboženský runový znak IYI, složený z několika písmen vyjadřoval slovo ivi, juvi,uvi, které sehrálo roli názvu (epitetu) tohoto boha a pravděpodobně bylo sémanticky chápáno za boha, sjednocení a sedmičku. Tento znak má přesně sedm konců a ze stejného důvodu mu tento epitet sedmičky přirozeně patří. Nejlepší ilustrací náboženské představy jeden sjednocující bůh sedmi planetární oltář tím je bronzová roseta z Plisky, která vyjadřuje náboženské a vesmírné představy Prabulharů (obr. č. 1).

Tento bronzový medailon byl nalezen roku 1961 v Plisce a byl publikován St. Valinovem [Ein Denkmal Runischen Schrifttums Pliskas, In: STUDIA IN HONOREM VESELIN BESEVLIEV, Sofia, 1978, str. 245-254]. V. Beševliev vyjadřuje předpoklad, že každý ze sedmi paprsků a znaků na něm vyrytém je spojován se sedmi pohyblivými nebeskými tělesy/planetami, která jsou uctívána některými národy Starého světa za bohy [V. Beševliev, , Sofia, 1981, str. 23]. Těmito jsou Slunce, Měsíc a pět prostým okem viditelných planet Jupiter (Jankul), Venuše (Jana), Saturn (Sani), Mars a Merkur. Fakticky je na lícové straně rozety představen celý náboženský panteon Prabulharů a na protější straně je vyjádřen runový znak IYI. V celé této složité symbolice je možné vysvětlit výše vyloženou myšlenku, že Prabulhaři mají jediného sjednocujícího boha, který nalézá své místo na oltáři v podobě Slunce, může se však projevovat i přes ostatní druhořadánebeská tělesa-planety. Tato základní náboženská a vesmírná představa je podepřena faktem, že epitet se, kterým je charakterizován vlastní bůh UVE, znamená sjednocení ale také týden. Jinými slovy Prabulhaři měli představu o existenci jednoho-jediného sjednocujícího boha, který žije v podobě sedmi planet avatarech.

S nalezením smyslu slova se podstata epitetu řeší i výše uvedeným protikladem. Na jedné straně se na kamenných nápisech prabulharských očividně hovoří o přítomnosti jednoho-jediného boha v Přírodě (v řečtině teos) a na druhé straně si to představují jako jednotný souhrn sedmi pohyblivých nebeských světel. V tomto se nalézá osobitá logika. Na nebi existují desítky tisíc nebeských světel, ale sedm z nich jsou tělesa pohyblivá a mění svou polohu v průběhu měsíců a let. Všechna ostatní tělesa jsou nehybná a smysl jejich vzájemné polohy se nemění. Pohyblivost sedmi světel, řečených planety (z řeckého planet-bloudící, pohyblivý) vždy silně působila na kulturní národy Starého světa a dávala základ k myšlence považovat je za živé naplněné osobitou energií, vůlí a mocí, zkrátka božstva. To co odlišuje dávné Bulhary od jiných národů, byla představa, že těchto sedm planet se projevuje v jednotné vůli, jednoho zákona, zkrátka považovali je za jedno jediného boha. Epitet, se kterým charakterizovali tohoto boha, je neočekávaný, ale zcela zjevně logický -sjednocení, sedmička. Hlavním světlem mezi božskou sedmičkou je bezesporu Slunce a ostatní světla byla chápána jako jeho projevy (zjevení, avataři).

      Na závěr slova a znaky EFE, UVI, IYI, EDFU, FA které dávní Bulhaři spojovali se svým bohem a bohy mohou být považovány za synonyma, názvy nebo epitety mající praindoevropský původ. Pocházejí z praindoevropského *Dyēu bůh a podle své podstaty s ním jednají jako s podobnými názvy pro boha u jiných dávných indoevropských národů Jove, Jov (latiníci), Yu (pamírské národy), Deva (Indoíránci) a dokonce jsou blízké židovskému yahu bůh.