REKONSTRUKCE ČÁSTI DETAILŮ SKALNÍHO RELIÉFU

MADARSKÉHO JEZDCE - KONEČNÁ VARIANTA

Ivan Tanev Ivanov -  Stať přednesená na konferenci Cesta směrem do Bulharska organizovaná Regionálním historickým muzeem města Šumen, pořádáné 8. 11. května 2008

http://protobulgarians.com

Stánka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě.


Na území rezervace Madara jsou k dispozici údaje o životě z období od 4. tisíciletí před Kristem až do 15. století. V podnoží skal na jejichž povrchu byl vytesán reliéf Madarského jezdce se nachází jeskyně, obývaná a používaná v dobách Tráků pro kultovní cíle. Nejvýznamnější jsou zde stopy ranných Bulharů, kteří v předkřesťanských dobách vystavěli na tomto místě monumentální kultovní komplex zahrnující skalní reliéf Madarského jezdce vodní lázeň, bazény, paláce a obytné budovy a jiné stavby.

Dvě z nejlepších vyobrazení skalního reliéfu Madarského jezdce jsou na obrázcích č. 11 a obr. č. 22. Reliéfem je vytesaným ve skalách Madarského plata ve výšce 23 m nad základnou ostatní skály nedaleko obce Madara, oblast Šumen. Nachází se v blízkosti dvou starých bulharských hlavních měst Pliska a Preslav. Rozměry reliéfu jsou: výška 2,6 m základna 3,1 m a zobrazují jezdce v jeho přirozené velikosti, následovaného psem. S ležícím lvem u nohou v obráceném směru. Jezdec směřuje ze severu k jihu, což se shoduje s myšlenkovou linií spojující dvě hlavní města Plisku a Konstantinopol.

 

Obr. 1 Madarský jezdec (podle N. Mavrodinova)

   

Kolem jezdce je umístěno několik ve fragmentech zachovaných nápisů v řečtině ze středověku (obr. 3)3, které podle Beševlieva4 jsou z doby Tervela (700-721), Kruma (803-814) a Omurtaga (814-831). Z nich je možné číst jména bulharských kánu-vládců Tervela, Kormisoše a dalších. Po příchodu křesťanství je jezdec ztotožňován se vší pravděpodobností se svatým Jiřím.

Madarský jezdec je jediným evropským skalním reliéfem z doby ranného středověku. Roku 1979 byl Madarský jezdec zařazen na Soupis světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Reliéf poprvé popisuje maďarský cestovatel Felix Kanic5. Autor předpokládá, že reliéf je z doby Římské říše. Od té doby historická věda předkládá různé hypotézy podstaty skalního reliéfu: trácký jezdec6 hrdina národního eposu Prabulharů, nebo prabulharské božstvo7, mytologicko-poetický hrdina Prabulharů8, jezdec na lovu a slavící panovník (pravděpodobně kán Krum)9, prabulharský bůh a synktetický obraz zmizelého eposu Prabulharů10.

 

Obr. 2 Madarský jezdec (Dějiny Bulharska)

 

Reliéf Madarského jezdce může do velké míry  představovat zosobnění z prabulharské mytologie na turkistickém základě sémantickou názvu Madara. Někteří jazykovědci vycházejí ranně tureckých jazykových analogií a překládaní ho jako hrdina, chrabrý. Jiní přijímají, že jméno Madara pochází z řeckého slova Μαδαρος (plešatý, holý, nezarostlý) protože porost na skalách chybí11. V indo-íránském světě existují stovky toponymů, podobné označení Madara, které pocházejí ze základu madar (matka)12. Podle nás slovo Madara je zbavena nazální formy Mandara ohromná, tvrdá skála, název hlavního posvátného pohoří mezi dávnými Indo-arijci, sídlo jejich bohů13.

Velký význam má vyjádřené mínění R. Rašena podle kterého je výklad skalního reliéfu jako obrazu bulharského panovníka nemůže být zpochybněn pokud je přijato, že se týká zobecněného obrazu zbožňovaného panovníka, který ve vědomí současníků je spojován s rysy obrazu ranně středověkého eposu14.

Reliéf je zkoumán i také rakouskými a ruskými badateli. Umělecký expert I. Štigovský z Vídně ukazuje na spojitost Prabulharů s uměním přední Asie. Ještě v dávném Egyptě, Asýrii a později zvláště v Persii je síla vítězného vládce podtrhována různými scénami, ve které se střetává se lvem. V průběhu časů tyto scény zobrazovali konkrétní důležitá vítězství. Na konci 6. století se k těmto scénám přidává i vyobrazení psa. Výsledná podoba lovecké scény je pouze příkladem, protože zobrazená myšlenka vždy podtrhuje triumf vojáka vítěze.                                                                                                                                     

Obr. 3 Madarský jezdec s okolními nápisy (podle G. Fehera r. 1924)

 Ruský archeolog a historik F. I. Uspenski15 charakterizuje Madarský reliéf jako nejstarší a vzrušující starobulharský památník, mimořádně unikátní a nejvýraznější. Podle něho v Raveně, ve které se usidlují Prabulhaři Alceka (dříve také Alcioka), je podobný památník se zobrazením jezdce, který může být srovnatelný se zobrazením u Madary16.

 Roku 1929 jej ruský byzantinolog Ch. P. Kondakov datuje na počátek 8. století a ukazuje některé rozdíly mezi tímto a jemu podobnými staroperskými skalními reliéfy.

Myšlenka, že reliéf zobrazuje tráckého jezdce-hérose byla mnohokrát vyjádřena, ale proti této je zde mnoho nesporných argumentů. Je těžko obhajitelná z mnoha důvodů. Například Madarský jezdec je se třmenem a sedlem, které bylo Trákům neznámé i pozdějším evropským národům do 6. století17. Důležitým proti argumentem je také fakt, že ve velkém počtu zobrazení tráckého jezdce jsou pes a lev jezdcovi spojenci, zatímco na Madarském reliéfu, je lev zjevným nepřítelem18. Geografická blízkost reliéfu s hlavním městem v Plisce, jakož i detaily, dosud zachované, také podporují tezi o prabulharském původu reliéfu. Postava koně má zvýrazněnou mocnou formu a napodobuje jiná zobrazení koní, odhalené u staveb v blízkosti hlavního města Plisky (obr. 4)19. Argumentem jsou i nápisy kolem jezdce, které sdělují události, zachycující vztahy Bulharska a Byzanc v době Tervela, Kormisoše a Omurtaga. Ikonografické zvláštnosti reliéfu Madarského jezdce také ukazují, že představuje dílo bulharské reliéfní plastiky z počátku 8. století20.

 

Nejbližší kompozice podobné Madarské jsou skalní reliéfy v Persii z doby Sasanovských panovníků, jako Sapora I. a zvláště zobrazení loveckých scén se zasaženými lvy na sasanovských stříbrných podnosech.

Obr. 4 Sgrafita s centrálním zobrazením jezdce v Plisce

         Umění na reliéfu s jezdcem je typické pro Achemenickou Persii. Ta prodlužuje staré umění Mezopotámie, převzetím části jeho motivů a podob. Reliéfy ukazují sílu a mohutnost vládce jako vyslance bohů. Jsou vytesáni do kamene a doprovázeni především světskými scénami z dvorního života zobrazení bohů scházejí. Toto umění pokračuje i v epoše Selevkididů, Partských vládců a Sasánovské dynastie. Stopy vypočítaných zvláštností umění Mezopotámie a Iránu se nacházejí i v námi zkoumaném bulharském skalním reliéfu, ukazující dávnost a blízkost svého původu. Blízkost madarského reliéfu a perského umění je tak silná, že vyprovokovala neuvěřitelnou hypotézu (Vselovoda Nikolaeva), že reliéf je dílem helénského umění z doby 6. a 5. před n. l. zobrazující perského vládce  Darayawuš Vištaspa (Daria Chistapse) v letech 521-486 před Kristem, který ovládl i Balkánský poloostrov.

 

Podrobné zkoumání reliéfu a nápisů vyžadovalo lešení. Takové lešení bylo stavěno v letech 1895, 1905 a r. 1954. Roku 1905 byl zhotoven i sádrový odlitek reliéfu. Roku 1954 je reliéf zkoumán celý jeden měsíc za účasti třiceti bulharských specialistů z různých oborů. Bylo využito o boční osvětlení v noci. Celá dokumentace je uložena v Archeologickém ústavu BAV a byla publikována roku 195621.

 V současné době je reliéf silně poškozen skalní erozí a je uchován pouze v nejobecnějších prvcích jeho prvopočáteční kompozice.

 Předpokládají se i následující důležité a nezpochybnitelné prvky v prvopočátcích reliéfu Madarského jezdce.

Reliéf je silně poškozen skalní erozí a jsou zachovány pouze nejobecnější prvky jeho počáteční kompozice (viz. obr. 2). Z toho důvodu má každý podstatný, odhalený detail z jezdce větší historickou hodnotu.

 

Podle S. Stančeva22 je většina badatelů zkoumajících reliéf přesvědčena, že pravá noha jezdce je ve třmenu, zavěšeném pod sedlem. Za sedlem je vidět vysoké opěradlo na koňském hřbetu a pod sedlem je pokrývka. Z koňské postavy je zřejmá uzda a podocasní řemen. Jezdec je oblečen do široké suknice. Noha je obutá bez podpatku a s ostrým vrcholem, směřující nahoru (kavkazský typ holinek). Mezi ušima koně je hluboká díra, pravděpodobně sloužící jako hnízdo pro okrasu nad čelem koně. Nejpřijatelnější je připustit, že na tomto místě býval upevněn svazek per.23 Podobná okrasa je čele koně na jedné z nádob z pokladu Nagy-Szent-Miklosz Obr. 5.1.

Shodné zjevně nesporné prvky jsou vidět i jinými badateli na reliéfu24 podle kterých je jezdec ve svrchním oděvu ke kolenům. Jeho levá ruka je vysoko zdvižená. Jezdec je v posedu v sedle východního, kavkazského typu s vysokou zadní oporou. Pod sedlem je přehoz. Pravá noha je ve třmenu. Je známo, že třmeny se objevují v Evropě až od 6. století což určuje dolní hranici datování reliéfu.

Obr. 5.1 Detail ze džbánku č. 20 z pokladu Nagy Szent Miklosz se zobrazením jezdcem

Obr. 5.2 Těžkooděný partský jezdec (kresba)

 

 Jiné předkládané prvky jsou sporné a nejednoznačné. Například se předpokládají tři předměty, které drží jezdec ve vysoko zdvižené levé ruce: číše vína, lovecký roh, nebo koňská uzda. Ve vztahu k pravé ruce někteří přijímají, že s ní jezdce hází krátké kopí proti povalenému lvu, jiní říkají, že drží koňskou uzdu. Existují návrhy, že jezdec je v plášti podobně jako u Tráckého jezdce. Podle nás, se často setkáváme s tvrzením, že jezdec nosí na zádech luk a toulec na luk,25 nebo toulec na šípy26 což je také sporné, protože prvek je velice nejasný a chybí analogie s podobnými vyobrazeními.  

 Mijatev27 poznamenává obarvení jezdce červenou barvou. Beševliev28 také ukazuje na některé bezesporné, ale i sporné prvky. Podle něho je reliéf zčásti vymezen žlabem. Červená jsou písmena i okolní nápisy. Jezdec je oblečen do široce nabíraného kaftanu. Pravá noha je obuta do měkké boty bez podpatku a umístěna ve třmenu. Jezdec sedí v sedle s vysokým hřbetem sám na nosí zádech toulec. Jezdec má na šíji dlouhé vlasy.

 Takto formulované detaily vedou k myšlence, že reliéf zobrazuje loveckou scénu, na které jezdec se psem napadají lva. Oficiální verze vyjadřuje představu triumfujícího bulharského vládce (Tervela, Asparucha) z předkřesťanské doby29. Protiklad mezi vyobrazenou představou lovecké scény a předpokládaným uměleckým účinkem ukazuje, že předložený plán detailů je nedostatečný, nepřesný a pravdě vzdálený od prvopočáteční kompozice reliéfu. Nemalou vinu na tom mají procesy eroze.  

 

Obr. 6.1 Anatomie předních nohou při normálním zobrazení koně (kresba)

Obr. 6.2 Madarský jezdec. Grafické označení kolenních kloubů v kroužcích

Cílem následujícího zkoumání je najít srovnatelně nejhodnověrnější kompoziční plán sestavený z detailů, vystavět tak historicky věrný obraz jezdce. K uskutečnění tohoto cíle je nutno věnovat pozornost některým detailům anatomických proporcí postavy koně (obr. 4, 5.1, 5.2, 6.1) při akceptování analogických zobrazení. Každého zaujme velice nejasný význam umístění vysoce zdvižené levé nohy koně. Normálně předpokládaný běžný pohyb nohy při přemísťování koně je zobrazení místa levé nohy při pohybu na obrázku č. 4 30 a obr. 6 31 ze kterého je zřejmé, že levá přední noha je zdvižená, přestože to nemá vliv na způsob formulování a řešení problému. Řešením problému můžeme dosáhnout úplně novou představou kompozice Madarského jezdce.

Pokud porovnáme vyobrazení koně z Madarského jezdce s některými analogickými zobrazeními ve fázi pohybu, ukázané na obr. 4 a obr. 6.1 je jasně vidět normální rozložení středních (kolenních) a horních kloubů u končetin správně zobrazeného koně v porovnání se shodnými body u koně z Madarského reliéfu. Pokud jako začátek zafixujeme pozici kloubů na nohách koně z Madarského reliéfu. Tři z jeho nohou jsou shodně pokrčeny, což usnadňuje nalezení místa jejich koleních kloubů obr. 6.2. Čtvrtá končetina přední pravé nohy je vzpřímená a kolení pozice může být nalezena jedině, že délku nejdelší kosti bude rovna délce nohy levé obr. 6.2. Je jasné, že mezi takto určenými koleny předních nohou se rýsuje velice důležitý prvek (obr. 6.2). Jedná se o přední linku spojující oba přední kolenní klouby. Tato linka je nejvíce zachovaným detailem Madarského reliéf (obr. 1 a 2), kterou podmíněně budeme nazývat přední linie.

 

Obr. 7.1 Ilustrace přirozené koňské chůze

Obr. 7.2 Rekonstrukce rozmístění předních nohou Madarského jezdce (s fixací místa kolenních kloubů podle hypotézy 1a 2)

Obr. 7.3 Kresba umístění přední nohy Madarského jezdce v podmínce 1. hypotézy

 

Základním nedostatkem ve všech dosavadních představách o podobě koně Madarského reliéfu je, že tato přední linie je chápána jako kontura z vyobrazení bederní kosti přední levé nohy (hypotéza I). Podle nás zde dochází k chybě. Rafail Popov ve své kresbě (obr. 3) Madarského jezdce z roku 1934 řeší problém tím, že povyšuje význam přední linie tj. levé přední nohy, umísťuje ji na místo, kde by měla být normálně. To však není řešení a spíše falzifikace. Další badatelé také ukazují, že přední levá noha koně je velice nízko položená, ale smiřují se s faktem, že se jedná o umělecké pojetí užívané ke zvýraznění objemu a mohutnosti hrudního koše. To se zakládá na analogickém vyobrazení džbánku č. 20 ze starobulharského pokladu Nagy Szent Miklosz (obr. 5.1), kde má kůň skutečně širokou hruď a krátké nohy ale správnou anatomickou proporcí a délkou kostí. Zde je třeba potrhnout, že přední nohy koně džbánku č. 20 jsou skutečně krátké, ale ve správném rozmístění horních kloubů.  To samé platí pro koně ze sgrafita v Plisce (obr. 4). Na rozdíl od těchto takřka synchronních zobrazení Madarského reliéfu přední nohy koně tohoto reliéfu v podmínkách I. hypotézy nemají správné anatomické proporce (obr. 6.2). Pokud připustíme, že tzv. přední linie zobrazuje bederní kost levé přední nohy. Potom ramenní základ této nohy by měl být tam, kde je koleno přední pravé nohy (obr. 7.2). To by bylo v hrubém anatomickém nesouladu, přesněji příkladem krajní polohy, kterou by si žádný sochař nedovolil ztvárnit při takovém stylu zobrazování a zejména při kompozici s takovou impozantní rolí a významem. Kůň s takovýmto rozmístěním polohy nohy (obr. 7.3) by se nemohl hýbat ani představovat sílu, moc a respekt.

 

Je možné připustit, že nepřirozená představa, kterou vidí dnešní divák je způsobena anatomií přední levé nohy koně, neodpovídá historickému prvotnímu obrazu a je výsledkem ztráty detailů, způsobené dlouhotrvající erozí. Správné rozmístění kloubů a bederních kostí předních končetin je ukázáno na obr. 7.2 (II. hypotéza). Při takovém rozmístění jsou horní klouby správně spojeny na místě hrudního koše koně, jak je to ukázáno na sgrafitu z Plisky (obr. 4) a na (obr. 6.1). Může uzavřít, že právě to je správné umístění předních nohou a je podepřeno i faktem, že polovina horní kontury bederní kosti odolala erozi (obr. 1 a obr.2) a ukazuje na správné rozmístění přední nohy.  

Obr. 8.1.  Pokus o počítačovou rekonstrukci (snímku) části detailů Madarského jezdce

           

Jako důsledek závěru umístěného výše, je třeba přijmout, že tzv. přední linie není konturou levé nohy, ale pravděpodobně konturou přehozu, umístěného před předními nohami koně, který je pozvednut a napnut zdviženou levou nohou vzhůru. Jakou úlohu má tento přehoz nebo podložka? Pro tento účel využijeme analogii s kresbou partského bojového koně v brnění (obr. 5.2) pod kterým je ochranný přehoz (podložka) k ochraně předních nohou před poraněním.  

Podle předkládané rekonstrukce (obr. 8.1 a 8.2) je přední část koně Madarského jezdce v kovovém brnění, pod kterou je umístěna ochranná podložka. Pokud přední levá noha koně je zdvižena, jako je tomu na reliéfu, ochranná podložka se zvedá také, napíná se a kontura nabírá formu duhy začínající od kolena pravé přední nohy a končí nad kolenem přední levé nohy. To co vidí pozorovatel vidí v podstatě linii napnuté podložky a samotnou nohu, která je umístěna podstatně výše, jak je ukázáno na (obr. 7.2). Předpoklad existence předního brnění je podepřen přítomností širokého podocasního pásu ještě jedna zachovaná reálie, jejíž hlavní funkce nemůže být jiná než, že drží jakési masivní těžké tělo (brnění) v přední části koně.

    

    Předpoklad, že kůň Madarského jezdce je oblečen do brnění nachází své potvrzení v následujících historických údajích. Podle byzantinských letopisců vojíni Kána Kruma rozmístění před stěnami Cařihradu nosili kovové brnění. Jako většina vojínů, tak i jednotliví bojoví koně vojenských hodnostářů, s vyšší hodností, jsou také v brnění. Tomu také odpovídají i odhalené nápisy v okolí míst Pliska, Madara a Šabla, které se zmiňují o soupisech vojenského inventáře místních vojenských posádek s velkým počtem kovového brnění KUPe v jazyce Prabulharů. O široké míře užívání kroužkového a plátkového brnění hovoří fakt, že existují různé prabulharské názvy a jim odpovídající druhy ochranné výstroje: wN KUP, wU KUP a L KUP32. Sémantika v sousloví ze sestavených názvů estrogin kupe, chumschi kupe, alchasi kupe nebyla dosud stanovena. Je možné, že některé z nich označují koňské brnění navíc, že ve výše zmíněných inventárních soupisech je neproporcionálně nízký počet některých druhů brnění, které mohou být i předpokládanými brněními pro koně.

 

Obr. 8.2. Kresba Madarského jezdce s obnovou chybějících detailů umělecké provedení Mariana Ginzarova (podle námětu I. T. Ivanova)

            Výše opodstatněná hypotéza, že kůň na reliéfu z Madary je s brněním, navozuje novou představu o kompoziční struktuře zobrazení. Máme před sebou v podstatě nikoliv lehkého, rychlého a pohyblivého koně pro lov, ale bojového koně v mohutné podobě, ustrojené do plné bojové a parádní výstroje. S ohledem na tuto bojovou nebo parádní kompozici reliéfu je třeba očekávat i odpovídající výzbroj jezdce s přítomností odpovídajících znaků a symbolů, podtrhující jeho panovnickou moc. V tomto ohledu podle analogie s jezdcem ze džbánu č. 20 z pokladu Nagy sent Miklosz (obr. 5.1) se dá předpokládat, že ve vysoce zdvižené levé ruce nedrží číši nebo lovecký roh, ale krátké kopí sulici nebo palcát. Podle nás sporný předmět, který je vidět za levým ramenem jezdce není luk nebo toulec na střely (které jsou spíše útočnou zbraní, nebo výzbroj pro lov) ale kulatý štít, určený pro ochranu panovníka. Shodné reálie, sulice nesená přes rameno a na rameni nesený velký kulatý štít jsou vidět na olověné pečeti Tervela, zhotovené u příležitosti jmenování kesarem/císařem (obr. 9.1)33. Beševliev také upozorňuje na podobnost analogie mezi Madarským jezdcem a zobrazením na Tervelově otisku34. Tyto reálie jsou ku prospěchu hypotézy, že Madarský jezdec zobrazuje Kána Tervela.

Obr. 9.1 Olověná pečeť Tervela jako císaře (DOS 58 106 4932)

Obr. 9.2 Šesticípá hvězda ze zobrazením na stěně Palácového kostela v Preslavi (10. století).

            Kopí a štíty, zavěšené na rameni, obsahují i zobrazení jízdy na sgrafitech odkrytých v bezprostřední blízkosti Plisky35 (obr. 4), které jsou asi zhotoveny pod vlivem madarského reliéfu. Podobně na modelu ze džbánu č. 20, jezdec z reliéfu u Madary nosí nejpravděpodobněji také nízkou konusovou prabulharskou přilbu se zábranou. Samotná zábrana je z části uchráněna od eroze a je vidět kolem krku a na hrudi jezdce (obr. 2 a 8). V souzvuku s parádním charakterem zobrazení je možné připustit, že dobře zachované okolí hlavy, vlnovkové zobrazení nejsou vlasy, ale okrasa z peří nebo stuh upevněných na vrcholu přilby. Myšlenka, že mezi ušima koně je upevněné pero vypadá dobře opodstatněná a podporuje parádní charakter kompozice.

            V souladu s výstrojí koně je možné připustit, že vrchní oděv jezdce představuje plátkové brnění na kaftanu (obr. 8.1 a 8.2). Kaftan s nabíranou dolní částí je tradičním oděvem pozdějších Bulharů a v bulharských dialektech jsou zachovány názvy, které je připomínají (dipl, brčnik, brčanka, krljanka, okrep, nabíraná sukně, sukně plisovaná)36. Nabíraný kaftan je zvláště charakteristickým etnografickým úborem Bulharů v Makedonii. Podobné nabírané vrchní oděvy kaftany je možné vidět i v mnoha pozdějších zobrazení bulharských vojáků v kostelech v Bulharsku (obr. 10.1 a 10.2) jakož i v náhrobních pomnících v Bosně a Hercegovině, zachované zde vysídlenci, bulharskými bogomily (obr. 11)37.

Obr. 10.1 Zobrazení bulharského jízdního vojína. Detail na fasádě starého kostela okolí obce Ostrov, okres Perník

Obr. 10.2 Reliéfní zobrazení bulharských vojáků. Lopušanský klášter

 

Vysoké společenské postavení jezdce je zvýrazněno převahou symbolů a znaků, které jsou na koni. Jedním z takových znaků je šesticípá hvězda na pravém zadním popruhu koně (obr. 2 a obr. 8), která je pravděpodobně upevněna na podocasním pásku. Poprvé je tato šesticípá hvězda zaznamenána u Živko Aladžova38, který tento znak určuje jako solární znak. Dvě podobné šesticípé hvězdy jsou odhaleny i na olověné pečeti Kána Tervela (obr. 9.1),  a třetí na stěně Kulatého kostela v Preslavi (obr. 9.2).

  Tato hvězdná, nebeská symbolika charakteristická pro ranné bulharské panovníky je analogická se znaky na některých sumerských pečetích, na kterých je panovník doprovázen dvěma šesticípými hvězdami. U Sumerů označuje znak hvězda se šesti paprsky nebe a je symbolem nejvyšší moci dané nebesy, podobné znaky planetárního charakteru jsou vyobrazeny v asýrijských reliéfech jako výraz panovnické moci39, jak na babylonských i staroperských materiálech40 Jako příklad může být uveden obraz Ašurnazirpala II (roky 883-859 před Kristem), na kterém panovník nosí náhrdelník se znaky Slunce a Měsíce, stejné znaky stojí i na stéle z obou stran jeho hlavy. Tyto dva znaky jsou výrazem panovnické moci. Proto je možné přijmout, že šesticípá hvězda na Madarském jezdci je znakem vrcholné moci panovníka a jako důkazem, že jezdec je bulharským panovníkem pravděpodobně Kán Tervel.

           

 

Obr. 11 Kamenné náhrobní památníky bogomilů v horách Bosny a Hercegoviny 

Druhý částečně zachovaný znak je upevněn na přední pravou nohou koně a zaznamenám a publikován D. Ovčarovem, který jej určuje za solární znak vyjádřený dvěma koncetrovanými kruhy, spojenými mezi sebou částečnými rádiusy rovnoměrně rozdělenými41. V severozápadním Bulharsku bylo nalezeno 57 olověných amuletů z 9. až 10. století, které obsahují podobné solární vyobrazení skládající se ze dvou nebo tří koncetrovaných kruhů jakož i z dvoukruhového bronzového disku (obr. 12)42, který má pravděpodobně funkci kalendáře43. Sluneční disk se skládá ze dvou kruhů je podobný tomu na Madarském jezdci, je upevněn na stejném místě, nachází se na postavě koně vyobrazeného na fasádě středověkého kostela v obci Ostrov, okres Pernik (obr. 10.1)44. Porovnáním vyobrazení jezdce u madarského reliéfu (obr. 1) a (obr.8) s tímto na kostele v obci Ostrov nedaleko Perniku jsou vidět shodné prvky slunečního dvoukruhového disku na přední části koně, nabíraný kaftan, dvoustranné zobrazování an face a jiné.

 

 

Podobné sluneční dvoukruhové disky upevněné na přední části válečných koní nosili i středoasijští Onogurové (obr. 13), Peršané (obr. 14.1.) a některé národy na Kavkaze (obr. 14.2). Onogurové žili původně v oblasti Ustrušana (Unage podle čínských kronik Suj-šu) na horním toku řeky Amudárja a na svazích blízkého pohoří Belur (Bolor, Belurtag), dnešní Pamír. Podle byzantského kronikáře Teofilakta Simokata se v oblasti Ustrušana nacházelo veliké onogurské město Bakat, známé ve středověku jako Bajkand, dnešní Vokat . V prvním staletích před Kristem a po něm, část o ustrušanských Onogurů migruje na západ do oblasti Povolží, Kavkazu a Černého moře a podle mnoha bulharských historiků se stávají jádrem budoucího státu Staré Velké Bulharsko.

 

Obr. 12 Bronzová rozeta z obce Jakimovo, Severovýchodní Bulharsko, 9. 10. století, Národní archeologické muzeum, Sofia 

 

        Na obrázku č. 13 je ukázáno dekorativního panó z paláce onogurského sídelního komplexu, odkrytého v oblasti Bakat z 1. století před Kristem45 Všechny kresby z paláce, včetně tohoto panó jsou zhotoveny přednostně v červené barvě na bílém pozadí. Z obrazu je možné vidět bojovou scénu, ze které je možné vidět charakteristické pro ranné Sarmaty koňské sedlo a páskové železné kalhoty a koňské brnění, jimi přinesené později do Evropy. Je vidět, že každý onogurský bojový kůň nosí kulatý štít-symbol, podobný tomu, který je upevněn na hrudi Madarského jezdce (obr. 1 a obr. 8).

 

Obr. 13 Jízdní vojáci Onogurové v okamžiku boje. Nástěnné panó v dávném paláci onogurské Ustrušany. 1. stol. před naším letopočtem. Povšimněte si malých kulatých štítů v přední části na všech koních.

 

Na sasanovském jídelním podnose s jezdcem (obr. 10) jsou také vidět symboly náboženského významu (antropomorfní slunce) a bojové znaky (koňský ohon), zavěšené na stejných místech koňské výstroje, jako je tomu u Madarského jezdce Podobný solární symbol je postaven na koňské zbroji jezdce na bronzovém páse z Tlijské mohyly na Kavkaze (obr. 14.2)47

 

Obr. 14.1 Jezdec se zvýrazněnými znaky panovníka na výstroji koně. Vyobrazení  sasanovského stříbrného jídelního podnosu.

Obr. 14.2 Scéna se zobrazením jezdce na bronzovém páse ze Tlijské mohyly na Kavkaze. Sluneční symbol je umístěn na koňské pokrývce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

            Výše uvedený výklad je v souladu s charakteristickým chápání doby představující lva jako symbolu byzantinců a srny jako symbolu Bulharů (Skytů). To potvrzují i verše Jana Geometra, napsané u příležitosti rozbití vojsk Vasilie II. Bulhary u Trajánových vrat (17. srpna roku 986):

 

Dokonce i kdyby slunce zmizelo,

nikdy bych neřekl,

že skytští střelci

jsou silnější než římská kopí.

Povalte se stromy!

Temné skály zbořte se!

Mohutná pohoří propadněte se!

Zde se lev polekal srnek.

Slunce, schovej svůj povoz

zlatem blyštící, pod zemí

probuď duchy

velkých císařů

a pověz jim tu strašnou zprávu:

Dunaj zachvátil římský věnec.

Skytští střelci se ukázali

silnější než římská kopí!

 

Překlad: N. Nikolov 25. 02. 2009

Souběžně na také na http://www.sarakt.eu

 

REHABILITATION OF DETAILS ON THE MADARA HORSEMAN ROCK RELIEF

 

Ivan Tanev Ivanov, Thracian University of Stara Zagora , Bulgaria

 

The Madara horseman rock relief represents a motif that is highly original to the contemporary uropean cultural environment and has deep parallels in Mesopotamia and Iranian East. Its exact interpretation and dating are, however, hampered by the severe damages that stone erosion has inflicted on much of its details. Here a model for reconstructing some original details is put forwards that begins with defining the problem with the visible malformation of the front limbs of the stallion, namely, the uppermost point of the left leg apparently articulates with the thorax proximally to the right leg knee. This problem is resolved using the anatomical proportional ratios in horses taken from contemporal Pliska drawings-graffiti and recent paintings. The decision leads to the conclusion that the stallion thorax was probably guarded by an armor with an underlying protective padding that is exposed just around the front leg knees. To help identify other details relevant models are used including the rider from can No. 20 of the Nagy Saint Miclos Proto-Bulgarian treasure and the lead seal of khan Tervel (700-721). Hence, it is proposed that the horseman wears long chain-mail shirt and a helmet with large plume decoration, a shield and short spear on its shoulder. To outline the overall appearance of the horseman, elements discovered by other authors are adopted, such as the six-ray star, fixed on the strap that passes under the horse tail and presumably supports the horsearmor, a shield that consists of two concentric circles above the horse front leg, and a feather that decorates the horse head. The existence of the first two relief features is further endorsed by providing paralell examples from the late Bulgarian plastic art, as well as with similar images from Caucasus and the historical region of Ustrushana (Transoxiana, Central Asia ).In general, the presented details depict a complete and well-balanced image of an early-Bulgarian ruler that makes spectacular artistic, military and polytical impression. The overall warfare and parade style of the effigy is in line with the assumption that the relief was chiseled to commemorate the political and military successes of khan Tervel.

 

Literatura:

1.      Mavrodinov, N., Starobulharské umění, I., Vydavatelství Nauka a izkustvo, Sofia, 1959

2.      Dějiny Bulharska, II., První bulharský stát, Vydavatelství BAV, Sofia, 1981, str.130

3.      Velkov, V., : Madarský jezdec Vyd. BAV odp. redaktor I. Venedikov. rok 1958, str. 5-37; Dimitrova, V. K. Zeugnisse der Kunst und Kultur der Protobulgaren aus der heidnischen Periode des Ersten Bulgarischen Reiches (7 bis 9 Jh.) Freie Univerität , Berlin . Ph D Dissertationen. 2007. str. 178 206

4.      Beševliev, V. . Sofia, 1979, str. 94

5.      Kanitz, F. Donau-Bulgarien und der Balkan. III, Leipzig, 1879, str. 112

6.      Jireček, . Cestování po Bulharsku, ( ). Sofia. rok 1884

7.      Škorpil .; Feher, G. . . , rok 1927, str. 160;

Stanilov, S. . - . , 1996, str. 2-3, 270;

Ovčarov, D. . - 3, 1992, str. 99;

Aladžov, Ž., . - , 1-2, 1983, str. 78

8.   Venedikov, I., Prabulhaři a křesťanství ( ), Stará Zagora, rok 1995

9.   Škorpil, K.

10. Ovčarov, D., Prabulharské náboženství: původ a podstata ( : ). Sofia., rok 1997

11. Rašev, R. O jménu Madara ( .   . ). Šumen, rok. 1996, str. 303 305

12. Šopov, J., Cankov, L., Jalmov, T., Mutafová, ., Azadi, Ch., Chankonosjan, G., Neznámé údaje o migracích dávných Bulharů v Euroasii: údaje z toponymů, hydronymů a etnonymů. Ústav dávných civilizací, Íránské vyslanectví v Bulharsku

 

V Afgánistanu byl nalezen jezdec s názvem Madara

 

Vyslovené hypotézy o původu Bulharů se potvrzují, říká iranista

Doc. Dr. Ivo Panov

10.02.2009

 

Bulharská expedice odhalila dvojníka" Madarského jezdce v Severním Afgánistanu, s odvoláním na publikaci nového čísla časopisu " 8". Šokující odhalením je, že jezdec zde se nazývá Madara. V Afgánistanu  jsou místa s názvy Šumen a Varna. Předložené hypotézy o původu Bulharů praskají, není možné tvrdit, že byli Huny a nepřísluší jim mongoloidní podstata, není možné je přiřazovat k Turkům, říká účastník expedice Bulhaři-pravlast, uskutečněná na konci roku 2008. Podle Doc. Dr. Panova je pohoří Pamir, v jejíž skalách byl vytesán tento jezdec, je pravděpodobnou pravlastí bulharského národa.