Město Kukuš - neznámé skutečnosti o jeho tragedii

 

Ivan Papukčiev

 

http://protobulgarians.com

Stránka o Prabulharech, jazyce, původu, dějinách a náboženství ve statích, knihách a hudbě

 

Překlad Nikolaj Nikolov - http://www.nikolov.sou-stravovani.cz

 

 

                   Do roku 1913 je město Kukuš bulharským městem v Makedonii s 10 000 obyvateli. Je památné tím, že od roku 1860 se zde zrodil uniatismus. Je rodným městem známých Bulharů Goce Delčeva, Christo Smirnenského a dalších. Nachází se asi 30 kilometrů severně od Soluně. O posledních dnech svého rodného města mi vyprávěli můj otec a matka.

 

 

 

 

 

Fig. 1. Město Kukuš - 1912

 

Dne 16. června 1913 začíná Mezispojenecká válka. Tři dny (19, 20 a 21. června) vedla jedna bulharská brigáda těžké boje se šesti řeckými divizemi. Hřmění fronty se začalo stále více přibližovat. Bylo zřejmé, že Bulhaři ustupují. Dne 20. června zemřela příslušnice katolické církve a následujícího dne 21. bylo třeba jí pohřbít. Občané města Kukuš ve strachu utíkají z města. Na pohřbu zůstali jenom otec Josif Radanov ze vsi Granitovo, oblasti Elchovo, můj otec Tenčo a hrobník. Náboje již začaly padat na město. Bylo vidět nepřetržitou nit zástupu mužů, žen a dětí s nákladem jak se vypravují směrem na sever do Bulharska. Pohřeb žena byl proveden ráz dva, otec Josif sundal sutanu, zabalil do ní modlitební knihu a kříž předal je otci a říká: „ Tenčo já už běžím …“

Odchází bez oděvu bez peněz následuje nit zástupu. Směrem do Bulharska! V minulém roce ho Řekové zbili v Soluni jen proto, že je Bulhar. Dostal strach, že dostane opět výprask. Můj otec se musel vrátit do města, tam na něm čekala žena s miminkem na ruchách. Bylo viděl ustupující bulharské vojáky. Můj otec se spolu s ostatními občany ukrývá v klášteře, pensionu pro siroty u katolických sester milosrdenství (soeurs de charité). Řečtí vojáci vcházejí do opuštěného města.

 

Фиг. 2. Манастирът "Свети Георги" в град Килкис - 1992 г.

 

 

  Z vysokých zdí kláštera občané sledovali jak Řečtí vojáci zapalují město. Již před tím bylo několik požárů od nábojů. Vojáci metodicky, vstupují s pochodněmi od domu k domu a zapalují všechno: domy, přístřešky, hospodářská stavení … Absolutně všechno. Hoří celé město Kukuš! (Vypáleno je 1846 budov, 612 obchodů a 5 mlýnů – z  Karnegiho protokolu sestaveného na místě.)

        Z vysokých zdí kláštera občané sledovali jak Řečtí vojáci zapalují město. Již před tím bylo několik požárů od nábojů. Vojáci metodicky, vstupují s pochodněmi od domu k domu a zapalují všechno: domy, přístřešky, hospodářská stavení … Absolutně všechno. Hoří celé město Kukuš! (Vypáleno je 1846 budov, 612 obchodů a 5 mlýnů – z  Karnegiho protokolu sestaveného na místě.)

 

 

 

Фиг. 3. Част  от  сираците  в  пансиона пред католическия манастир в град Кукуш - 1910 г.  На  средния  ред, третата  от  ляво  на  дясно,  е  майка  ми  преди  да  се  омъжи.

        

              Druhý den ráno se moje matka vzbudila a vidí. U vnější brány kláštera jsou shromážděny všechny siroty, oblečené a s ranečkem v ruce. Vedle nich jeptišky. Moje matka se jich s úžasem zeptala:

Sestro komu nás tady necháte? – jeptišky se snažili neúspěšně jí utěšit. V této chvíli zavolali mého otce k matce představené – Francouzce. Ta mu sdělila, že jeden řecký důstojník nám chce něco říci. Hledají mého otce jako tlumočníka. On umí řecky a francouzsky. Přicházejí k bráně a vidí řecké vojáky s bajonety na puškách vedené jedním řeckým generálem. Ten mává jedním listem papíru a prohlašuje:

"Zde nám rozkaz pozabíjet všechny Bulhary. Vy jeptišky vyjděte společně s dětmi!"

Představená mu odpověděla:

"Zde je francouzské území." Ukázala na francouzský prapor pověšený nad dveřmi. "Nemůže vstupovat bez mého svolení!"

Generál vtrhnul branou dovnitř dvora, ale představená, která byla silné postavy chytla generála a doslova jej vyhodila ven. Po té pokřižovala francouzskou vlajku a zabouchla dveře generálovi  před nosem. Můj otec říkal: „Já byl propocen, ale z obličeje matky představené tekly proudy studeného potu.“

Generál rozhodl respektovat francouzskou vlajku ale zároveň nechal postavil kolem kláštera stráže. Vraždění bylo dočasně odloženo.

V klášteře se náhodou ocitl i jeden židovský obchodník pocestný. Matka představená napsala dopis pro francouzského konsula do Soluně a v noci jsme Žida tajně spustili oknem. Co se s ním stalo není známé, ale po dvou dnech všechny stráže kolem kláštera odešli. Zůstala jen malá skupinka řeckých vojáků. Bylo možné vycházet do vypáleného města.

Otec se rozhodl, že snese zvon z vypáleného kostela. Sám odešel se dvěma provazy a začal jej snášet. Jeden z provazů se přetrhl a zvon se povážlivě rozhoupal. Otec utekl a když se zvon uklidnil a zůstal viset vrátil se s novým provazem a úspěšně zvon sundal. Tento zvon je jediným svědkem těchto událostí a dnes se nachází na zvonice katolického kostela ve vsi Kuklen nedaleko Plovdivu.

Po zastavení vojenských akcí někteří k utečenců města se tajně vrátilo aby mohli posbírat poschovávané zlaťáky. Jednomu z nich přinesli peníze /zlaťáky/ dvě osoby z těch míst. Později i moje matka vyprávěla, že ono i mnoho jiných žen chodily po domech vyhrabávat a nacházeli ztracené mince.

Po čase jeden francouzský generál přijel do kláštera a požádal aby ho někdo zavedl na místa bojů.  Opět povolali mého otce protože uměl francouzsky. Generál jen na koni, můj otec pěšky na pozice. Generál na místě konstatoval a můj otec to také viděl, že v řeckých okopech  ležely veliké hromady nábojnic. V bulharských okopech bylo nábojnic velmi málo. Generál to uzavřel s tím, že bulharští vojáci neměli náboje a proto ustoupili.

Město Kukuš již není. Je zde nové město Kilkis, postavené v jisté vzdálenosti od vypáleného města, část města je postavena z materiálu vypálené části. Pouze na chlumu zůstal malý klášter „Sv. Jiří“ zachován a obnoven Řeky.

Taková je část smutných dějin města Kukuš, kterou mi vyprávěli můj otec Ivan Tenčev Papukčiev a moje matka.

-------------------------------------------

  Redakční poznámka vydavatele: Název Kukuš je bulharský, je indoevropského původu a označuje „vrch, vysočinu“.  Na stejném základě slova (kuk – vrch, něco strčící do vrchu) je v základě řady dalších bulharských slov.