Historické vazby mezi geografickou oblastí Onoguria a Maďarským státem

 

Ivan Tanev Ivanov

 


http://protobulgarians.com

 Stánka o Prabulharech. Jazyk, původ, dějiny a náboženství ve statích, knihách a hudbě.


 

Maďarská republika (Magyarorszag) je státem střední Evropy o ploše 93 030 km2 a 10,1 mil . počtem obyvatel (údaj roku 2000). Kolem 3. mil . obyvatel žije v okolních zemích: Rumunsku, Chorvatsku, severním Srbsku, Slovensku a Ukrajině. V Rumunsku je kolem 2 mil . Maďarů. Z nich 860 tis. obývá střední Transylvánii v okresech Kovasna, Chargita, Mureš a jsou nazýváni Šekely (SZÉKELY, SZEKEL). Předpokládá se, že Šekelové jsou potomky starého obyvatelstva neznámého původu, které zde žilo ještě před příchodem Maďarů, které bylo později maďarizováno. Maďaři je považují za „čisté Maďary“ a překládají jejich etnonym jako „hraničáře“.

Co říkají o svých ranných dějinách samotní Maďaři. Následuje zkrácený překlad ze stati „Migrace a ovládnutí území Maďary“ (The Migration and Landtaking of the Magyars) od Andrase Rona-Tase, profesora altajských studií a ranných dějin Maďarů na University József Attila University, Szeged r. 1996.

V posledních 100 letech je považováno za přijaté, že Maďaři patří k uralské jazykové rodině. Společně s Voguly a Ostňáky formují uherskou větev ugro-finských jazyků. Z jiné strany, první písemné prameny označují Maďary také za Turky. Například 200 let po tom kdy se ustavily v zemích dnešního Maďarska, v roce 1074, zasílá byzantský císař Michail VII. Dukas korunu tehdejšímu novému králi Maďarska Gézovi I. Tato koruna je dnes v Národním muzeu a nese řecký nápis „Jeuvitsa – pravý král Turků”. Na konci  9. století jsou Maďaři mnohokrát nazýváni Turky, ještě v několika byzantských a arabských dokumentech. V dalších pramenech jsou nazýváni Uhry, Ungary, Ugrii, Baškiry a dokonce Huny, Avary a Skyty.

Jinak je známo, že od 8. století a dále Uhrové sebe nazývají Maďary. Je beze sporu, že tento způsob sebe označování začal mnohem dříve. Vlastní jméno Maďaři (magyar) je ugro-finského původu a skládá se ze dvou částí. První část MAGI pochází z ranné formy MANS, která je identická s MANASI, jména BOGULITů, kteří dnes žijí v západní Sibiři a jména MOS jedné ze dvou skupin jejich příbuzných Ostjáků. Druhá část, která dříve zněla ER, je také etnické jméno s označením „člověk, společnost“ a byla názvem jiné uherské skupiny. Z těchto dvou skupin ugro-finských jmen a jazyků se formuje vlastní pojmenování Maďarů MANS+ER à MAGI+ER=MAGIER. Tento název je poprvé zapsán ve 13. století.

            Maďarští předkové se oddělují od ostatních uherským plemen kolem 800-500 před naší érou. V té době se zabývali lovem a rybolovem ale také částečně obhospodařovali půdu a chovali domácí zvířata. V průběhu dalšího 1000 let měli blízký kontakt s íránskými národy, které tehdy žili na západní straně Uralu. Některé prvky zemědělství a chovu skotu jsou nazývány íránskými slovy převzatými od těchto národů. (Je možné, že jsou tato slova převzata od místních Onogurů-Bulharů, které zde Maďaři zastihli ve Středodunajské nížině-pozn. autora).

Následující události jsou spojené s migrací ranných Bulharů z oblasti Kubáně a Donu směrem k řece Dněpr kolem roku 600. Impérium, založené Kuvratem (Khuvrat, Kurt bat, také Kubrat) roku 630 trvalo do období let 670-675. Oblasti uvolněné velkým množstvím Bulharů kolem roku 600 bylo okamžitě ovládnuto Maďary. Tito žili severně od Alanů, jejichž místo původu je velice dobře dokumentováno. Maďaři žili mezi řekami Kubaň a Don a Azovským (Meotijským) mořem. V těchto místech žili i Chazaři, kteří po svržení nadvlády východních Turků zaútočili a zvítězili nad Bulhary a staly se vládci této oblasti. Bulhaři se přesunuli na západ ve čtyřech skupinách. První skupina založila impérium Dunajské Bulharsko kolem roku 678. Druhá se spojila s Avary v Kaspickém bazénu. Třetí migrovala do Itálie a je zmiňována v oblasti Raveny. Čtvrtá část se objevuje na východním pobřeží Adriatického moře (?!!). Značná část Bulharů však také přijímá nadvládu Chazarů a zůstává ve svých původních sídlech v rámci Chazarského kaganátu (!!!).

Na konci 7. století se Maďaři vydávají na západ a usidlují se mezi řekami Dněpr a dolním Dunajem, kde žili západní Bulhaři. Toto území je Maďary nazýváno Etelküzü – Meziříčí, slovo je zapsáno byzantským císařem Konstantinem (Constantinos Porphyrogennitos) roku 948, kdy jej navštěvuje maďarská delegace v Konstantinopoli. V ugrofinských jazycích slovo ETEL (ITIL) označuje řeku (zároveň hlavním město Chazarůpozn. překladatele). V té době se Bulhaři ve snaze se osvobodit od Chazarů vydávají na severo-západ. Souběžným důvodem jsou i války Arabů s Chazary kolem roku 737, mnoho Bulharů migruje na sever podél řeky Volhy. Mnoho Maďarů migruje souběžně s nimi a společně docházejí až k řece Káma kolem roku 900.

Velká část Maďarů zůstala v Meziříčí a zde vytvořila maďarský kmenový svaz. Vůdce tohoto svazu je schvalován Chazary. V polovině 9. století je stojí v čele Levedi, v řeckých pramenech je možné se setkat s označením Levedia pro tuto oblast. Podle arabských pramenů od roku 870 nosil Levedi titul Kjundju a přestože byl zákonným panovníkem, neměl reálnou moc. Postupně vzrůstala moc vojenských náčelníků, členů rodu Almiš-Arpád. Podle arabských pramenů nosili tituly Jula nebo Jila a kontrolovali armádu a administrativu. Opačné tvrzení, že Maďaři měli „posvátného panovníka“, podobného chazarskému není podloženo žádnými prameny.  

Od roku 862 dále již mnohé písemné prameny zaznamenávají, že Maďaří žijící v Meziříčí se účastní mnoha válek ve střední Evropě. Roku 862 bojují ve svazku s Moravským panovníkem Rastislavem proti Frankům, roku 881 se objevují před Vídní, kde bojují jako spojenci Kabarů (kabar – cum cowari) (také možná Chorvaté-pozn. překladatele) proti Frankům. Vážnost rodu Almiš-Arpád těmito úspěšnými nájezdy je posilována i faktem, že tři národy Kabarů se odtrhují od Chazarů a připojují se k maďarskému kmenovému svazu. Několik let tím, než Maďaři ovládnou nížiny na západ od Karpat, rod Arpádovců zaujímá místo rodu Levedi a koncentruje všechnu moc ve svých rukou.  

 

            Roku 894 bojují Maďaři ve svazku s Moravským panovníkem Svatoplukem proti Frankům a ve svazku s Byzantskou říší proti podunajským Bulharům. Dvě vojenské expedice byli velmi úspěšné. V roce 894 se v podstatě stávají Maďaři účastníky Moravsko-byzantské koalice proti koalici Dunajského Bulharska a státu Franků.

Na jaře roku 895 načíná maďarská kampaň vedená Arpádem útokem na Dunajské Bulhary překročením řeky Tisy. Malý maďarský vojenský oddíl zaútočil na Bulhary na dolním Dunaji příchodem z Meziříčí. Byzantinci však nedodrželi slib, že zaútočí na Bulhary z jihu a tento oddíl byl Bulhary rozprášen.

Ve stejné době se na východě objevují Pečeněhové. Tito byli vytlačeni na západ spojenectvím Oguzů, Kimeků a Karluků, kteří sami utrpěli po útoku Samanidského státu. Pečeněhové vstoupili do oslabeného Chazarského státu a po podnětu Bulharského panovníka Borise (Simeona pozn. autora), zaútočili na zbytky Maďarů v Meziříčí. Jakmile Pečeněhové a Podunajští Bulhaři nanesli Maďarům velké ztráty v Meziříčí jejich zbytky utekli za Arpadovo armádou, která zůstala u řeky Tisa. V roce 895 Maďaři převzali východní část Karpatského bazénu východně od Dunaje. V roce 899 na pozvání franského krále Arnulfa poničili severní Itálii. Na konci tohoto útoku se dozvěděli o smrti Arnulfa a okupovali celé Podunají a pohybují se směrem na západ. Roku 902 byli zastaveni dočasnou mírovou smlouvou s Franky.

Národy, žijící v Karpatském bazénu byli Maďary poměrně snadno podřízeni a tímto byl utvořen základ Maďarského státu.

Dnešní Maďaři hovoří jazykem ugro-finského jazykové rodiny. Protomaďaři jsou ugro-finské národy, které do 5. století obývali západní Sibiř. Počátkem 5. století migrují na jiho-západ do oblasti jižně od Uralu. Z těchto míst jsou vytlačeni Kotragovými Bulhary míří proto na jih a vstupují do oblastí tehdejšího Chazarského státu. Při svém pohybu na západ dosahují kolem roku 830 dolinu řeky Don a zde se trvale usazují a utvářejí zde kmenový svaz sedmi maďarských rodů. Později se z těmto připojují tři nové národy, známé jako Kavarové, které ústřední chazarská vláda vyhnala z vnitřní části svého státu. Je velmi pravděpodobné, že jde o turkitská plemena. Někteří říkají, že z turkitského výrazu „on ogur“, který znamená „deset národů“ nebo „deset střel“, se rodí i budoucí maďarský etnonym. Toto vysvětlení je však velmi nejisté není podloženo přímými důkazy na jeho podporu.

Z encyklopedií, včetně Encyclopedia Britanica i z bulharské elektronické encyklopedie od A do Z1 je možné zjistit, že v antice bylo území dnešního Maďarska osídleno ilyrskými a keltskými národy. V 1. – 2. století zde byla ustavena římská nadvláda. V 7. - 8. století zde vládl obšírný Avarský stát složený z mnoha národů. V dobách 5. – 6. století se zde usídlili Hunové, Avaři, Gótové, Slované. Můžeme také dodat, že v 7. století se zde usidluje mnoho Bulharů národa Onogurů-Onogundurů2. Dnešní maďarští archeologové a historikové zde nacházejí mnoho stop zanechaných Onogury-Bulhary v Ústřední-evropské nížině a zmiňují je jako důležitou část obyvatelstva oblasti. Pro sestavovatele již zmiňovaných encyklopedií opomíjení Prabulharů-Onogurů v této oblasti není chybou, protože jsou považováni za hunský národ, hovořící prototureckým jazykem. Novější a podrobnější zkoumání však ukazují, že Prabulhaři-Onogurové jsou východo-íránským národem, který se ustavil na severu Kavkazu a u Černého moře alespoň čtyři století před příchodem sibiřských Hunů. To vyžaduje i výslovné zmiňování Onogurů jako osobitého obyvatelstva Středodunajské nížiny.

Obr. 1 Po ovládnutí Avarského státu za vlády Kruma, je část jeho území osídlena Unogundury-Bulhary zařazena do rámce Bulharského státu. V době vlády Simona je tato oblast nazývána Onoguria nebo Ungaria, tento název se později přenáší na nově příchozí Maďary a jejich stát.

Ve vytvořeném Avarském státě měli Onogurové značnou váhu, protože po smrti jednoho z avarských panovníků vyzdvihli svého kandidáta na uvolněný trůn. Dokonce část Prabulharů-Onogurů, žijící na těchto územích migruje na jih směrem do Makedonie pod vedením Asparuchova bratra, Kubera. Sto let před tím, jiná část Prabulharů, ještě větší, se vydává z těchto zemí na jih a osidluje dnešní Východní Srbsko a Makedonii2. Podle svědectví Teofilakta Ochridského, jde o první osídlení pozdějších bulharských území Prabulhary, k čemuž dochází o 100 let dříve než se Bulhaři Asparucha objevují v deltě Dunaje (rok 680). Později po upevnění Bulharského státu na Dunaji (roku 681) je Avarský stát zničen a vláda Bulharů je upevněna na sever od Dunaje i na územích dnešního Maďarska (obr. 1).

V době vlády cara Simeona (v letech 893-927) vedlo Bulharsko velké množství nesmyslných válek a upadá. To umožnilo Maďarům ovládnout část Vnědunajského Bulharska – středodunajské nížiny. S podporou Karolínského císaře Arnulfa v ledech 895-896 se zde poprvé usidlují maďarské rody, vedené Arpádem (v letech 889-907). V některých dokumentech se říká, že první maďarské přechody Karpat začaly 21. srpna 896. Zajímavé je to, že nové území na kterém se usidlují nosilo název Ungaria, nebo přesněji Onoguria.  Roku 906 Maďaři zničili po svém příchodu Moravský stát a v následujícím roce ovládli Panonii. V průběhu následujících 100 let se z Maďarů stává postrach tehdejších evropských národů od Konstantinopole až po Oran, pro jejich zničující výpady. Dokonce anglické slovo orge – postrach, pochází z ranného názvu Maďarů, Ungar nebo Ongar v některých variantách – Uhři. Kolem roku 1000 přímý Arpádům potomek, maďarský kníže Vajk, přijímá křesťanství a korunu od císaře Silvestra II a pod jménem Ištván (Štefan) I Svatý je prohlášen za maďarského krále. Je vytvořen Maďarský stát, Maďaři přecházejí ke křesťanství a zastavují své loupeživé pochody.

Zařazení etnonymu Uhrové je nejasné. Mnoho bulharských historiků vyjádřilo předpoklad, že termín „Ungar“ pochází z názvu Onogurů-Bulharů, které Maďaři zastihli v těchto místech. Někteří jej považují za turkiský výraz „on ogur“, doslovně „deset“plemen“ nebo „deset střel“, ze kterého se rodí i budoucí ungarský etnonym. Toto vysvětlení je však dosti nepodložené, mimo to není doloženo přímými důkazy na jeho podporu. Problém se komplikuje tím, že Maďaři (hungarians) se sami nazývají (magyar). Jiné názvy Maďarů jsou francouzsky hongrois, německy Ungar a rusky âĺíăđč. Je zažité, že všechny tyto názvy pocházejí z výše zmíněné turkitské fráze on-ogur, poslovanštěné do podoby Ungar/Uhři. Jiná teorie o původu maďarského etnonymu přichází z názvu Hunů. Jakmile Maďaři dosáhli středoevropské roviny, v krátké době uskutečnili mnohočetné výbojné pochody, podobně jako Hunové, kteří zde žili v těchto místech před pěti sty lety. Z toho důvodu se předpokládá, že okolní slovanské a německé národy je nazvali „hun gury“, nebo „hunské národy“. Jedná se však o čistě jazykovou kompilaci, protože slovo „gur –rod“ je dávné obecně íránské slovo, které je zcela neznámé u Slovanů tak i u Němců.

Níže jsou uvedeny důkazy ve prospěch onogurské verze.

1. Existují dokumenty ve kterých je prostor středo-evropské nížiny, dnešního Maďarska nazýván „uherskou zemí“ a to alespoň 35 let před příchodem skutečných Maďarů. Roku 860 král východních Franků Ludvík Němec (Louis the German) vydává darovací listinu klášteru v Melku, který se dnes nachází v Rakousku. V tomto dopise3 určuje východní (v podstatě jiho-východní) hranici svého státu jako "Uuangariorum marcha", tj. Ungarská marka (močály, bažiny, blata). V tomto výraze "Uangar" nebo "Vangar" není možné označení Magyar, protože ve stejné době žijí Proto-Maďaři stále na řece Donu a nikdo není co podniknou v následujících 50 letech. Je pravděpodobné, že Ludvík Němec měl na mysli území Onogurů, kteří v té době žili a ovládali tato území jako západní administrativní oblast tehdejšího obšírného státu Bulharů (obr. 1). V té době a v těchto místech byl termín „Onogurové“ roven označení „Bulhaři“. Například, samotní Maďaři v prvních několika stoletích po svém příchodu sem nazývají Bulhary označením „Nandor“- Onogundur. Podle stejného pravidla tehdejší Maďaři nazvali bulharské oblastní centrum Bělehrad, dnešní hlavní město Srbska – Beograd svým názvem Nandor fecher var, což znamená v překladu onogundurské (bulharské) bílé město (pevnost).

2. Podle ilustrované kroniky vydané kancléřstvím ve Vídni již roku 677 byla Centrální-evropská nížina ovládnuta přímými předchůdci ungarského krále(!?). Jak si vysvětlit toto sdělení, že předchůdci ungarského panovníka ovládli Ungárii roku 677, když víme, že samotní Maďaři sem přicházejí až roku 896.  Uvedený rok by mohl být považován za tiskovou chybu, ale chybou není protože údaj je uveden dvakrát a je napsán slovně a ne římskými číslovkami a mimo to jsou uvedena jména římského papeže a byzantského císaře ve stejném roce. Skutečně uvedené osoby v té době vládli v Římě a Konstantinopoli. 

Obr. 2 Deskový nápis a jeho překlad hlásá: „V létě roku páně 447, Odoaker, král Rutenů, Gepidů, Gótů, Uhrů a Herulů se postavil proti církvi  Boží, zabil a svrhl (ze skal) pro jejich víru, blaženého Maxima a padesát jeho věrných, kteří se schovávali v této jeskyni, zpustošili provincie Norikum ohněm a mečem“.

 

Kdo tedy byli předchůdci uherských (ungarských) králů? Historická logika ukazuje, že jimi mohli být pouze Onogurové-Bulhaři, kteří ve stejné době zakládají Dunajské Bulharsko a a osídlili široká území dnešního severního Bulharska, Karpatského bazénu a Panonie jakož i dnešní jihozápadní Makedonii. Jedním z těchto „uherských“ panovníků je i samotný Kán Krum a jeho následníci – Kán Omurtag, Kán Malamér, Kán a kníže Boris a další. Víme, že Kán Krum byl vybrán za panovníka Radou velkých stařešinů všech rodů (boilů/bojarů) v Plisce, sám pochází z Panonské větve rodu Dulo. Fakticky Kán Krum přichází do vedení Bulharského státu z Panonie, dnešního západního Maďarska! Proto je možné o něm říci, že je „Uherským“ králem-fakticky onoguro-bulharským kánem. V některých novějších historických mapách je ranné Bulharsko, oblast Onogurie začleněná v hranicích státu mnohem dříve před Kánem Krumem. 

3. Druhým mnohem silnějším důkazem představuje nápis na památné desce na stěně jednoho hřbitova kláštera „Sv. Petra“, v Salzburgu, Rakousku (P. Anselm Ebner, Die Katakomben zu St. Peter in Salzburg, s. d., Zaunrith´sche Buchdruckerei, Salzburg). Rozměry desky jsou 56 x 58 cm . Byla zhotovena v době, kdy převorem kláštera byl abé Kilián (1521-1535) a pravděpodobně obnovil starší nápis nebo jej nechal zhotovit na základě starších dokumentů z klášterního archivu.

Odoaker (zemřel roku 493), známý vůdce národů a plemen ze střední Evropy (Herulové, Skyrové, Gótové, Gepidové), svrhli z římského trůnu Romula Augusta a učinil tak konec Západní Římské říše roku 476. Nápis hlásá, že mezi národy podporující Odoakera byli také UNGARI. Očividně se nejedná o pozdější Maďary, dnes známé jako Uhry, protože se objevují ve východní Evropě  kolem roku 400, po smrti Odoakera. Je pravděpodobné, že se zde jedná o Onogury (Bulhary), kteří v té době již sídlili na západních svazích Karpat. O tomto faktu existuje mnoho svědectví. Například, velký bavorský letopisec Aventinus ze 16. století píše, že část ranných Bulharů v rozsahu čtyř plemen (rodů) přesídlili ze severních svahů Kavkazu směrem k Dunaji. Kolem roku 487 se střetávají s Ostrogóty a usídlují se východně od řeky Tisy. Jméno (titul) jejich panovníka byl Bato (Batho). (Karl Fritcler, O společném původu Bavorů a Bulharů. Část z knihy „Die Herkunft der deutschen Volkstämme“ – „Původ Germánských národů“, vytištěno roku 1923, tiskárna H. Bauer ve městě Marburg). 

4. Jeden z prvních písemných pramenů, který zmiňuje „Maďary“, pod tímto novým jménem, je byzantský geografický spis „O řízení říše“, napsaný Konstantinem II. Porfirogenatem, který zemřel roku 959. Ten zařazuje Maďary (megyer) jako jeden z maďarských národů (Hungarian tribes). Pro současníky tohoto dokumentu byl termín „maďarský národ“ byl zcela jasný a nebylo nutné jej podrobně vysvětlovat. Je pravděpodobné, že je zde řeč o „onogurském národě“ z oblasti nazývané Onoguria.

5. V současné slovenštině je s Maďarský stát označován Uhorsko. Podle zákonů historického vývoje slovenštiny je v tomto termínu „Uhor“ neznamená „Ugor/Maďar“ ale „Onogur“ tj. Onogur-Bulhar. Je to tak, protože mnoha slovech v protoslovanské jazyce se nosovka „on-„ v současné slovenštině změnila na „u“ a hláska „g“ na „h“. Například dávné proto-slovanské slovo houba zněla do 10. století jako „gomba/gonba“ s nosovkou „o“. Současná slovenština toto slovo transformovala na „huba“. V současné maďarštině si však toto slovo ponechalo původní podobu „gomba“ houba.

6. Jako poslední důkaz naší teze je možné uvést údaje a komentáře, které učinil bulharský církevní zástupce Spiridon ve svém díle “Čńňîđč˙ âî ęđŕňöĺ î Áîëăŕđńęîěú íŕđîäĺ ńëîâĺíńęîěú”, napsaném roku17924. Komentuje vyprávění Cezara Baronie o útoku Hunů v Evropě, kdy píše, že kolem roku 370 na sever od Černého moře žijí národy Uherské. Později popisuje známou bitvu z 9. srpna roku 378 u Adrianopole mezi byzantskými vojsky vedenými císařem Valentem a Góty, kteří hledali svou záchranu před Huny na severní hranici říše. Východní Římané byli poraženi a Valent byl za živa upálen v jedné vile. Na straně vítězů, se kromě Gótů zúčastnilo více národů. A skutečně ve svých Dějinách Paisij Chilendarski píše, že Gótové a Bulhaři porazili Valenta ve válce. Kněz Jovčo žijící v 19. století ve městě Triavna poznamenává něco podobného „…Valent, kterého zabili Bulhaři“. Jeroschinomach Spiridon je podrobnější když píše, že Valent je poražen Ungry a Bulhary, kteří zpustošili celou Trákii a Makedonii. Po svém vítězství Bulhaři zůstávají v Trákii a Ungrové míří na sever od Alpia Julias (Transylvánii) a tam zůstávají. Je pravděpodobné, že všichni tito domácí autoři používali nějaký pro nás neznámý pramen, na základě kterého kategoricky tvrdí, že této bitvě se zúčastnili Bulhaři a nějací podivní Ungři. Mnoho cizích autorů – Amian Marcelin, Eusevius Jeroným, Komes Marcelin a další také píší, že ve svazku národů vstupujících v té době do Východní římské říše se účastnili Gótové(Getové), Alani a Hunové, tak pod označení Alani a Hunové je možné rozpoznat již zmiňované Bulhary a Ungury. 

V dobách těchto událostí, uralsko-finská plemena budoucích Maďarů ještě žijí na východ od řeky Volhy a ještě musí uběhnout dvě století, než ji poprvé překročí. Je jasné, že v těchto textech nazvaní „Ungaři“ nemají nic společného s budoucími Maďary a ani s pozdějšími „Hungary“. Používání etnického názvu „Ungrové“ pro národ, který spolupracuje současně s rannými Bulhary poblíž Adrianopole (dnešní Odrin) roku 370 a je usídlen v severním Černomoří ukazuje, že se v podstatě jedná o Onogury, tj. centrální  jádro tehdejšího bulharského etnosu.

Na těchto četných příkladech vidíme, že termín „Ungury, Ungary“ je užíván mnohem dříve než se Maďaři objevují v Evropě a je asociován s názvem jednoho bulharského národa, Onogurů, což je ústřední vnitřní jádro, které vyčleňuje bulharské panovníky z dynastie rodu Dulo. Po svém příchodu na území Onogurů Maďaři asimilují místní obyvatelstvo, mezi kterým jsou i Onogurové, v očích blízkých a vzdálených národů přijímají jejich jméno. Je pravděpodobné, že maďarizovaní místní Onogurové se přetvářejí v pozdější Šekely, kteří píší až do 15. století vlastními runovými znaky. Pro okolní národy se Maďaři stávají známí jako Hungaři/Uhrové, tj. jako obyvatelé Onogurie, země Onogurů.

Na vzájemné soužití Maďarů a Onogurů-Bulharů je pamatováno v Maďarsku dodnes. Symbiosa mezi oběma národy je vyjádřena ve známé legendě, kdy Hunor a Magor se žení za dcery panovníka Dulo z roku Belar. Pro každého badatele označuje výraz Belar jeden z bulharských rodů a Dulo může být bulharská panovnická dynastie Dulo, nebo alanská dynastie Dula. (K uvedené panovnické dynastii se hlásili díky mezi panovnickým sňatkům i panovnické rody v Panonii, Korutanech, Chorvatsku, Velké Moravě, Kijevské Rusy i Konstantinopoli – poznámka překladatele).

Na závěr, historická fakta ukazují, že Maďaři jsou okolními národy nazývání Uhry a jejich země Uherská o čemž svědčí fakt, že osídlili území ovládané před nimi bulharským národem Onogurů. Etnonym Uhři označuje v podstatě Onogury a byl předán i nově příchozím Maďarům, pod kterým jsou známi do dnes. Bulharské prameny musí toto jasně sdělovat, protože se jedná o historickou pravdu a je třeba přerušit všelijaké spekulace a umělé konstrukce typu on-gur (deset národů-plemen) nebo hun-gur (hunské národy). Pro samotné Maďary je to i příznivější, nejenom že se jedná o historickou pravdu, protože takto nejsou následníky divokých a krutých Hunů, ale civilizovaných stavitelů měst Onogurů, východo-íránských zakladatelů Bulharska a Volžského Bulharska.

 

Mapy použity ze zdroje http://www.wikipedia.cz

Přeložil: Ing. N. Nikolov

15. března 2009